top of page
Niran1.png
Niran2.png
Niran3.png

12.5. 1987 ✠ BURLINGTON, USA ✠ TERRAN ✠ LEWIS TAN
ŘEDITEL NEVERMORE ACADEMY

STELLAR

noT every fracture is the end

of the pIece.

CHARAKTER

Někteří zaplní místnost svým hlasem, jiní egem a ti nejhorší obojím. Niran má zvláštní talent dělat přesný opak. Kamkoliv přijde, jakoby kolem sebe vytvořil trochu víc prostoru k nadechnutí. Nemusí mluvit první, nemusí mít ani poslední slovo a vůbec nepotřebuje připomínat, že právě on sedí v ředitelském křesle. Přesto jeho přítomnost málokdy přehlédnete a možná je to kvůli klidu, který nosí všude s sebou, nebo tím podivně jistým způsobem, jakým se dívá na druhého, když mluví. Niran totiž poslouchá. Skutečně poslouchá. Nečeká jen na mezeru, do které by chtěl mermomocí natlačit vlastní názor, a možná právě proto mu lidé často říkají mnohem víc, než původně zamýšleli. 

Trpělivosti měl vždy na rozdávání. Šest sourozenců ji zřejmě vypěstuje rychleji než jakákoliv pedagogická příručka. Hádky ho neunavují, pláč neděsí a chaos není důvodem k panice. Když se kolem něj začne svět sypat, obvykle si jen vyhrne pomyslné rukávy a hledá, kde začít uklízet. Dokáže dlouho poslouchat, dlouho čekat a ještě déle vysvětlovat. Má až otravnou potřebu chápat, proč dotyčný udělal to, co udělal. Chyba pro něj není rozsudek a špatné rozhodnutí automaticky nepřidělí štítek špatného člověka. Druhé šance rozdává docela ochotně, někdy i třetí, pokud v druhém stále vidí snahu něco napravit. To však platí jen do chvíle, než někdo jeho trpělivost zamění za hloupost. Nelže rád a ještě méně snáší, když mu někdo lže do očí s přesvědčením, že to nepozná. Strach pochopí, zbabělost možná taky, ale úmyslnou krutost, šikanu a vědomé ohrožování druhých nedokáže omluvit žádným krásným příběhem. A paradoxně právě tehdy bývá nejklidnější. Niranův vztek nemá podobu bouře, ale ticha. Žádné bouchání do stolu, žádný křik. On spíš odloží pero, zavře zásuvku a položí otázku tak obyčejným tónem, že druhý okamžitě ví, že následující odpověď si musí dobře promyslet. Nepotřebuje vyhrát hádku, stačí mu počkat, než se druhý zamotá do vlastní výmluvy. Přísnost nevidí jako trest, ale hranici, kterou když někdo překročí, ponese pak následky bez ohledu na to, jak moc ho má Niran rád. 

Zvláštní slabost má pro děti. Ne takovou, při které by jim dovolil všechno, spíš tu variantu, kdy si jejich problémy začne pamatovat jako své vlastní. Ví, kdo se trápí se studiem, kdo se pohádal s rodiči a kdo poslední týdny chodí do jídelny podezřele málo. Někdy stačí jediný unavený výraz a v jeho hlavě se už otevírá pomyslná složka s nápisem "tohle bych měl nějak vyřešit". Studenti tak občas dostávají víc jeho pozornosti, než si objednali, a hranice mezi ochranou a přehnanou péčí se mu čas od času rozmaže. Právě tam začíná být Niran sám sobě největším problémem, který se zhoršil po incidentu roku 2018 na Nevermore. Má totiž nepříjemný zvyk přebírat odpovědnost i za věci, které mu nikdo nesvěřil. Cizí starosti sbírá skoro jako kamínky na cestě; jeden  nepřekáží, druhý také ne, ale po čase má kapsy tak plné, že sotva udělá další krok. Nerad deleguje, protože málokdy věří, že někdo udělá něco stejně pečlivě jako on. A stejně když to nakonec předá dál, jedním očkem sleduje postup. Tvrdohlavost u něj nemá podobu velkých gest. Neháže věcmi, neodchází se vztyčenou hlavou ani teatrálně nepráská dveřmi. Umí být paličatý způsobem, který dokáže člověku otrávit celé odpoledne. Když je přesvědčený, že má pravdu, argumentace s ním připomíná házení hrášku o zeď, jen se ta zeď na vás ještě mile usměje a vysvětlí, proč s vámi nesouhlasí. Můžete mu opakovat, že něco nemá cenu zachraňovat, a on si stejně přinese nářadí. 

Šperkařství je jednou z mála věcí, které si nenechal Nevermore úplně ukrást. Talent zděděný po otci časem přerostl v dovednost, se kterou by se bez problémů uživil, kdyby jeho život kdysi zamířil jiným směrem. Kámen dokáže přečíst téměř stejně snadno jako lidskou tvář a jeho ruce jsou navzdory velikosti překvapivě přesné. Nejraději pracuje s drobnými detaily, při kterých není prostor na spěch. Broušení, zasazování kamenů, opravy starých šperků nebo vytváření něčeho úplně nového pro něj představují zvláštní druh ticha. Některým studentům už během let vyrobil vlastní šperky a sirénám jejich osobní amulety. Na některých kusech přitom stráví celé hodiny jen proto, že drobná nedokonalost jej nenechá v klidu.

Když jej nevytáhne z pracovny dílna, udělá to příroda. Niran nedokáže dlouho existovat pouze mezi kamennými zdmi akademie, jakkoliv ironicky to u Terrana může znít. Potřebuje les, čerstvý vzduch a cestu, která nikam nespěchá. Dlouhé túry jsou jedním z mála okamžiků, kdy si dovolí vypnout telefon a na chvíli předstírat, že Nevermore si poradí několik hodin bez něj. Někdy se vrací s kapsami plnými kamenů, které by jiný člověk bez zaváhání překročil. On však v každém najde něco zajímavého a jeho apartmá hned vedle ředitelny postupně připomíná malé muzeum věcí, které podle ostatních neměly žádný důvod opustit les. Část z nich skončí pouze vystavená na polici, jiné si odnese do dílny s neurčitým plánem, že pro ně jednou najde lepší využití. A přestože se jejich počet neustále rozrůstá, vyhodit byť jediný kus považuje téměř za osobní zradu.

Niran-aes1.png

Klidná povaha však nikdy neznamenala pohodlnost. Niran pravidelně trénuje, ať už vlastní tělo, nebo kontrolu nad živlem. Fyzickou kondici bere spíš jako povinnost než cestu za vzhledem; moc dobře ví, že schopnost pohnout zemí je k ničemu, pokud vlastní tělo nevydrží její následky. Má rád silový trénink, dlouhou výdrž a všechno, při čem může postupně překonávat vlastní hranice bez potřeby soutěžit s někým vedle sebe. Stejně přistupuje i ke schopnostem. Hrubou sílu nikdy nepovažoval za důkaz mistrovství. Mnohem větší uspokojení mu přináší přesnost - posunout jediný kamínek místo celé skály, zastavit puklinu přesně tam, kde potřebuje, nebo udržet sílu pod kontrolou ve chvíli, kdy by bylo mnohem jednodušší ji pustit.

Nejhůř zachází s jediným člověkem, kterému by přitom měl věnovat mnohem více pozornosti. A to je on sám. Tam, kde by jinému bez váhání přikázal odpočinek, u sebe ještě několik hodin pracuje. Tam, kde by studentovi vysvětlil, že jeden neúspěch není konec světa, vlastní chybu dokáže převalovat v hlavě celé dny. Má potřebu být užitečný. Ne obdivovaný nebo nepostradatelný, ale jen užitečný. Jenže hranice mezi těmito slovy je tenčí, než by si chtěl přiznat. Niran si totiž už zvykl na pocit, že je potřeba. A čím více lidí na něj spoléhá, tím těžší je pro něj odejít. Právě to ho stálo všechny jeho vztahy. Niran umí věci opravovat, jen ne vždy pozná, kdy už nejsou rozbité, ale prostě skončily. Dlouho věřil, že když se bude snažit o něco víc, plánovat o něco lépe, rušit o něco méně schůzek a vracet se o něco dřív, dokáže vedle Nevermore postavit i vlastní život. Touží po rodině, po člověku, ke kterému by se mohl vracet, a přesto už několikrát dovolil, aby mezi něj a vlastní štěstí vstoupila akademie. Pro druhé by dokázal vytvořit bezpečné místo během několika minut. Když však přijde na jeho vlastní život, najednou jako by nevěděl, kam postavit základy. Nevermore má totiž pokaždé nějakou další prasklinu, kterou je potřeba zacelit dřív.

MINULOST

Vždy tvrdil, že jeho skutečný domov je ve Vermontu. Mezi rodinou, přáteli a vzpomínkami na dětství i roky, které následovaly. Možná by však jeho srdce bilo pro úplně jiné místo, kdyby se příběh Lingrenových odvíjel jinak. Jejich historie totiž nezačala ve Vermontu ani za naleštěnou výlohou rodinného klenotnictví, ale mnohem dál. Přes oceán a několik hranic, do časů, kdy bylo snažší opustit domov než čekat, co přinese další rok. 

Niranův otec, Wei Lingren, pochází z čínské provincie Yunnan jako syn Terrana, po kterém zdědil vyvrhelský gen i talent. Rodina po generace pracovala s kamenem. Nebyli žádným významným rodem ani bohatou dynastií, ale své řemeslo ovládali dokonale. Dokázali poznat kvalitu kamene dřív, než jej vůbec začali opracovávat, a jejich dílnami procházely nejen minerály, polodrahokamy, ale i drahé kameny, z nichž vznikaly šperky. Země pro ně nebyla pouhou schopností, nýbrž klíčem k obživě a součást identity. Druhá polovina dvacátého století však jejich domovu příliš klidu nepřinesla. Během posledních let kulturní revoluce se rodina rozhodla Čínu opustit. Wei byl tehdy ještě dospívající chlapec, když se s rodiči dostal do Thajska a začal prakticky od začátku. To nejcennější si však odnést dokázali: znalosti, řemeslo a tvrdohlavou odhodlanost vybudovat něco i tam, kde předtím nebylo nic. Právě v Thajsku Wei poznal Mali Sutham, lidskou dívku. Nedokázala hýbat horninami tak jako on, přesto si byli v mnohém podobní. Mali měla cit pro krásu, obchod a návrhy, zatímco Wei rozuměl materiálu. Společně tyto dva talenty mohli spojit v něco, co jim jednou v budoucnu zajistí stabilní život. Ani Thajsko se však nestalo jejich posledním domovem, přestože už měli dvě děti a zdálo se, že konečně zapustili kořeny.  Rozhodli se totiž pro další velký krok, který Mali neviděla tak dramaticky jako její manžel. Začátkem osmdesátých let opustili Thajsko a přestěhovali se do Spojených států. Našli nový domov ve Vermontu a nakonec se usadili v Burlingtonu. 

Začátky nebyly zdaleka tak okázalé, jak si možná představovali. Malá dílna, několik nástrojů, dlouhé pracovní dny a mnohem více odhodlání než peněz. Postupně vzniklo Lingren Fine Jewelry, rodinné šperkařství, které si během let vybudovalo dobrou pověst. Wei se především staral o kameny, broušení a samotnou výrobu, Mali pak o návrhy, zákazníky a obchod. A právě mezi pracovními stoly a nekonečným rámusem nástrojů vyrůstaly jejich děti. A že jich nebylo málo. 

Niran se narodil roku 1987 jako třetí ze sedmi sourozenců. Před ním přišli na svět Evan a Mae, po něm mladší Kanya, Noah, Mira a nakonec Leo. Domácnost Lingrenových bývala hlučná, přeplněná a málokdy skutečně klidná. Sedm dětí znamenalo sedm různorodých povah, věčný pohyb, hádky o koupelnu v rodném i anglickém jazyce a společné večeře, při kterých mluvil každý přes každého. Pod vším tím chaosem však panoval poměrně přísný řád. Rodiče věřili, že děti mají znát hodnotu práce. Dobré známky nebyly důvodem k velkým oslavám, ale něčím, co se od nich jednoduše očekávalo. Každý měl své povinnosti - starší pomáhali s mladšími a jakmile byli dost velcí, začali vypomáhat v rodinném podniku. Lásky v domě přitom nikdy nebylo málo. Jako třetí dítě měl Niran zvláštní postavení. Ke dvěma starším sourozencům mohl vzhlížet, zároveň ale díky mladším velmi brzy pochopil, co znamená nést za někoho odpovědnost. Hlídání, uklidňování hádek a vytahování sourozenců z problémů se staly běžnou součástí jeho dospívání.

Niran-aes3.png

Lingrenovy děti navíc spojovalo příjmení, nikoli rasa, a proto se ke každému musel naučit přistupovat jiným způsobem. Genetika mezi nimi rozdělila své karty podle vlastního rozmaru. Někteří zdědili terranské schopnosti, jiní zůstali lidmi. U Kanyi se navíc projevila mnohem starší stopa a talent DaVinci, který nejspíš pocházel po pradědovi z otcovy strany. Pro Nirana tak nikdy nebylo ničím zvláštním, že u jednoho stolu sedí vyvrhelové i obyčejní normálové. Rasa pro něj nikdy nebyla měřítkem charakteru. Dřív než poznal politiku mezi oběma světy, poznal vlastní rodinu. 

U něj samotného se poměrně brzy ukázalo, že zdědil otcův živel. Země na něj reagovala téměř stejně přirozeně jako on na ni. Jeho časně projevené schopnosti však rodinu nevyděsily. Znamenaly pouze to, že se o něco rychleji zapojil do života, který už kolem něj stejně běžel plnou rychlostí. Stejně přirozeně přišla i láska ke šperkařství. Jako dítě dokázal celé hodiny sedět v dílně a pozorovat otcovy ruce při práci. Později začal vytvářet vlastní návrhy a přestože neměl takovou představivost jako Kanya, rychle se ukázalo, že má výjimečný cit pro kámen. Otec v něm začal vidět možného pokračovatele podniku, jelikož starší bratr Evan nebyl vyvrhelem a Mae se již chystala opustit rodinné hnízdo. Niran však chtěl něco úplně jiného. Miloval práci rukama, zvuk brusky i ticho chvíle, kdy zbývalo zasadit poslední třpytivý kámen,  nedokázal si ale představit, že by celý jeho život začínal a končil za jedním pracovním stolem. 

Nevermore znal už díky Mae. Když na akademii nastoupila, byl ještě dítě a škola pro něj získala téměř mýtický nádech dávno předtím, než sám překročil její brány. Navíc neležela daleko od domova a pro rodinu představovala přirozenou možnost vzdělání pro dítě, jehož schopnosti přesahovaly možnosti běžné školy. Rodinné peníze však nebyly samozřejmostí, zvlášť při sedmi dětech.  Stejně jako jeho starší sestra a později i Kanya, získali díky výbornému prospěchu stipendium. Ve čtrnácti letech se přestěhoval na Nevermore a brzy se ukázal jako student, kterého si pedagogové pamatují ještě dlouho po maturitě. Stejně jako na lidských školách měl výborný prospěch, mimořádně dobrou kontrolu nad vlastními schopnostmi a dostatek trpělivosti na to, aby pomáhal těm, kterým se nedařilo stejně snadno. Spolužáci za nim chodili s úkoly, konflikty i problémy, které potřebovali vyřešit. Pro některé byl jen nerd, kterému bylo vhodné občas pocuchat vlasy v záchodové míse, ale pro jiné byl autoritou, jakou by mu jiní pedagogové mohli závidět. 

Všiml si toho také tehdejší ředitel Crane, DaVinci známý svou inteligencí a poněkud rezervovaným vystupováním. Zpočátku byl Niran jen dalším z nadprůměrných studentů, ale během let si začal všímat nejen jeho výsledků, ale především způsobu, jakým na něj reagovali ostatní. V roce 2005 Niran Nevermore absolvoval s výborným prospěchem. Rodiče stále doufali, že se nakonec vrátí do Lingren Fine Jewelry, on však zamířil na University of Vermont, kde studoval geologii, mineralogii a současně se věnoval pedagogice. Po dokončení studia Vermont na několik let opustil. Vyučoval na akademii sv. Bartoloměje přírodovědné předměty a pomáhal s praktickou výukou mladých elementálů. Díky tomu poznal i jiné prostředí a jiný způsob výuky, než jaký znal z Nevermore. Jenže teprve tehdy zjistil, jak moc mu akademie chybí. Jak mu chybí lesy Vermontu na podzim, jeho rodina a vůně dílny. A tak se v roce 2012 vrátil. 

Jenže ani tehdy nepotěšil svého otce, který nakonec podnik předal Mae, která se taktéž nemohla vzdát domova. Vrátil se do Nevermore, tentokrát však ne jako student, ale jako profesor. Vyučoval přírodovědu, vedl vlastní kroužek pro nadšence do geologie a minerálů a soukromě vypomáhal s výcvikem Terranů i jiných elementálů, kteří obdivovali jeho schopnost zachovat si chladnou hlavu. Z dávného vztahu mezi studentem a ředitelem se mezitím stalo něco úplně jiného. Crane už nebyl pouze mužem stojícím za stolem v ředitelně, ale stal se kolegou, mentorem a nakonec jedním z Niranových nejbližších přátel. Když se v roce 2017 začal Craneův zdravotní stav zhoršovat a lékaři doporučovali zpomalit, rozhodl se funkci opustit. A kdo by nebyl lepším kandidátem, než jeho věrný přítel, který se už pár let angažoval a vypomáhal samotné organizaci školy. Niranovi bylo pouhých třicet let, když se stal kandidátem na jeho místo. Část vyvrhelů pochybovala. Byl mladý. Příliš mladý, podle některých. Měl za sebou roky práce na Nevermore, ale stále existovali zaměstnanci, kteří na akademii působili déle. Crane však ty stejné výtky nesdílel a Niran nakonec funkci přijal. 

Niran-aes2.png

Sotva se ve své nové roli stihl pořádně usadit, přišla první skutečná zkouška. V roce 2018 otřásla Nevermore nehoda v Bradburyho věži, při níž zahynul Brandon Edmonton. Nebyla to pouze tragédie, ale taky znovuotevření otázky, zda je Niran na svou pozici připravený. Najednou nešlo o běžné studentské prohřešky, rozpočty nebo organizaci školy. Zemřel mladý člověk a odpovědnost za incident padala na studenty akademie, kterou vedl. Niran musel čelit nejen následkům uvnitř Nevermore, ale také hněvu Jericha, rodičům zemřelého chlapce a otázkám, zda akademie dokáže udržet své studenty pod kontrolou. 

Událost nikdy nezlehčoval ani se od ní nesnažil Nevermore distancovat. Přestože osobně nenesl odpovědnost za nehodu, cítil povinnost nést odpovědnost za školu jako celek. Bezpečnost studentů i lidí mimo akademii se od té chvíle stala jednou z oblastí, v nichž odmítal dělat kompromisy. Dokázal vyslechnout téměř každého a málokdy někoho odsoudil bez možnosti vysvětlení, vědomé ohrožování druhých však patřilo mezi věci, které odpouštěl jen velmi těžko. Se starostou Jericha ani jeho manželkou dodnes nemá dobrý vztah. Brandonova smrt pro ně zůstává neoddělitelně spojená s akademií a vyvrhely, kteří za nehodou stáli. Niran jejich postoj nikdy nepovažoval za něco, co by měl právo zlehčovat. Přišli o syna a žádná omluva ani vysvětlení jim ho nemohly vrátit. Přesto odmítl akademii od normálů izolovat. Naopak se snaží oba světy postupně přibližovat. Účastní se jednání s městem, podporuje společné akce Jericha a Nevermore a využívá každou příležitost, která může alespoň trochu zmírnit napětí mezi oběma komunitami. 

Čím víc let ve funkci strávil, tím více se stávala Nevermore součástí jeho osobního života. Bydlel přímo na akademii, znal velkou část studentů jménem a často si pamatoval i drobnosti, které mu řekli dávno předtím. Když se něco stalo uprostřed noci, málokdy čekal do rána. Pokud některý student skončil v nebezpečí, velmi rychle přestal být pouze ředitelem školy a začal jednat jako člověk, který cítí osobní odpovědnost za dítě před sebou. Časem začal podporovat také širší možnosti stipendií. Vlastní studium na Nevermore mu kdysi umožnilo právě stipendium a Niran nikdy nezapomněl, jak snadno mohl jeho život vypadat úplně jinak. Talent podle něj neměl zůstávat za branami akademie jen proto, že si něčí rodiče nemohou dovolit školné.  

Akademie však zabírala stále větší část jeho života. Kolem roku 2019 začal vztah s Marou Bennett, veterinářkou z Burlingtonu. Nebyla součástí Nevermore a možná právě proto vztah zpočátku fungoval tak dobře. Mara představovala svět, kde Niran nebyl ředitel, nikdo po něm nechtěl rozhodnutí a na několik hodin mohl být jen sám sebou. Jenže Nevermore se mezi ně postupně začala vkrádat i tam. Nejdřív telefonátem během večeře, potom zrušeným víkendem, návratem z výletu o den dříve, protože se na akademii něco stalo. Mara nikdy nemusela soupeřit s jinou ženou, soupeřila rovnou s celou školou. Přesto jejich vztah vydržel několik let, kdy mluvili o společné budoucnosti i o dětech. Niran dokonce potají vyráběl zásnubní prsten. Nikdy ho však nedokončil. V roce 2024 jejich vztah skončil. Příčinou byla únava z problému, který se opakoval stále dokola. Mara chtěla partnera na celý život, ne na pár hodin, než povinnosti zavolaly. 

Touhy po rodině se však Niran nikdy nevzdal.  Čím je starší, tím silněji si uvědomuje, že ji stále chce. Se sourozenci zůstává v úzkém kontaktu a pravidelně se vrací do Burlingtonu za rodiči. Vlastní rodinu však stále nemá. Možná se jeho rodinou stala akademie Nevermore, stejně jako se stala jeho stálým domovem. 

SCHOPNOSTI

Niran patří mezi Terrany, kteří už dávno nemusí přemýšlet nad každým pohybem svého živlu. Po více než třech desetiletích zkušeností pro něj země není ničím cizím, co musí pokaždé přemáhat silou. Rozumí jí. Cítí její strukturu, tlak, pohyb i drobné změny pod povrchem a v dosahu pevné půdy ji dokáže přetvářet téměř jako hlínu mezi prsty. Zemina, kámen i skála mohou během několika okamžiků změnit tvar, polohu nebo účel podle toho, co právě potřebuje.

Nejvíce se jeho schopnosti naklánějí k obraně. Dokáže během několika vteřin vyzdvihnout ze země masivní stěnu, val, štít nebo uzavřít průchod tak, aby se přes něj protivník jen těžko dostal. Nemusí však čekat, až rána skutečně přijde. Raději změní samotný prostor dřív, než k ní vůbec dojde. Zvedne podlahu, vytvoří příkop, uzavře průchod, postaví mezi dva protivníky kamenný pilíř nebo překope terén tak, že cesta, která byla před chvílí rovná, začne připomínat malou noční můru pro kotníky. To ovšem neznamená, že by mu útok byl cizí. Ze země dokáže nechat vyrazit ostré hroty, zvednout kusy kamene a vrhnout je vpřed, rozpraskat podloží nebo prudkým pohybem půdy někomu doslova vzít pevnou zem pod nohama. Menší kamenné bloky může použít jako projektily, větší spíše jako překážku, kterou protivník nečekal. Pokud je potřeba někoho zadržet, dokáže kolem jeho nohou sevřít zeminu nebo kámen, vytvořit úzký prostor mezi stěnami či jej odříznout od ostatních. Niran však jen málokdy volí nejničivější možnost, pokud stejný výsledek dokáže získat menší silou. 

Kontrola terénu patří vedle obrany mezi jeho nejsilnější stránky. Dokáže vytvářet schody, rampy, plošiny a jednoduché kamenné konstrukce, otevírat průchody tam, kde žádné nebyly, nebo je naopak během chvíle uzavřít. Půdu může zpevnit, rozrušit nebo ji proměnit v natolik nepříjemný povrch, že pohyb přes něj začne být problémem sám o sobě. Ve skutečně krajní situaci dokáže sáhnout i po mnohem hrubší formě svého živlu. Patří mezi zkušené Terrany schopné vyvolat lokální zemětřesení a způsobit sesuv půdy. Taková síla už není jemným nástrojem a Niran ji nepoužívá bezdůvodně - nejen kvůli nebezpečí pro okolí, ale také proto, že rozsáhlá manipulace s kamenem ho silně vyčerpává.

Niran dokáže soustředit schopnost na malé množství kamene s téměř řemeslnou přesností. Odlomit nepatrný kousek, zarovnat nerovnost, změnit tvar drobného kamene nebo jej posunout o několik milimetrů přesně tam, kde jej potřebuje. Právě zde se Terran v něm nejvíce potkává se šperkařem. Roky praxe mu navíc vypěstovaly velmi citlivé vnímání všeho, co se děje pod nohama. Dokáže rozeznat změnu vibrací půdy, všimnout si blížících se otřesů nebo poznat, že se pod povrchem nachází dutina či nestabilní místo. Když stojí na pevném podloží a soustředí se, dokáže zachytit i pohyb kolem sebe podle jemných vibrací kroků a nárazů. Není to dokonalý radar a čím větší je vzdálenost nebo okolní hluk, tím méně přesný obraz získává, ale překvapit ho na kamenité půdě není úplně jednoduché.

Avšak všechny roky zkušeností nedokážou obejít hranice jeho živlu. Niran netvoří zem z ničeho, pouze ovládá materiál, který má k dispozici, a nejlépe funguje tam, kde má pod nohama pevnou půdu; na otevřené vodě, ve vzduchu nebo bez přístupu ke kameni a zemině jeho možnosti výrazně slábnou. Každý materiál se navíc chová jinak: písek a hlína jsou rychlé a snadno tvárné, ale nenabídnou stejnou pevnost jako kámen, zatímco skála vydrží mnohem víc, její pohyb však stojí podstatně více síly. Čím větší masu Niran ovládá, tím rychleji se vyčerpává a tím méně prostoru mu zbývá pro přesnost; dokáže být silný i precizní, ale ne vždy obojí zároveň. Nebezpečím je i samotná váha jeho živlu, protože sesuv, otřes nebo několik tun rozjetého kamene už nejde zastavit stejně snadno, jako je uvést do pohybu, a jediná chyba tak může ohrozit i ty, které se snaží chránit.

ZAJÍMAVOSTI

  • Ředitelem Nevermore se stal už ve třiceti letech a ve funkci působí od roku 2017. 

  • Bydlí na akademii v soukromém bytě, do kterého se chodí přes ředitelnu. V bytě má malou šperkařskou dílnu. 

  • Během let vytvořil šperky pro studenty Nevermore, včetně osobních amuletů pro sirény. 

  • Při přemýšlení má ve zvyku otáčet jedním z prstenů, které si sám vyrobil. Nikdy je nesundává. 

  • Miluje dlouhé procházky a túry v přírodě. 

  • Pravidelně cvičí nejen své tělo ale i schopnosti. 

  • Je jedním ze sedmi sourozenců, kteří se skládají z Terranů, obyčejných lidí a jedné DaVinci. 

  • Jeho vztah se starostou Jericha a jeho manželkou je stále napjatý kvůli smrti jejich syna Brandona. Niran si tu událost stále vyčítá, i když za ni nemohl. 

  • Angličtina je jeho rodným jazykem, velmi dobře ovládá také thajštinu a domluví se mandarínsky. 

  • Měří 195 cm. 

  • Nerad chodí do restaurací, raději si jídlo připravuje sám s láskou. 

  • Jediný tvor, který zatím dokázal zacloumat s jeho klidem, je Victor T. Bane.

AKTIVITA
divider-opacity-new.png

NIRAN LINGREN

bottom of page