První část svého života žila v domnění, že je člověkem. Normální děvče ve světě podivností, vyvrhelů a lidí. A že to právě ona patří mezi ty lidi. Narodila se v Richmondu. Její rodiče byli oba vyvrhelové, takže i u ní se to nakonec očekávalo. Jenže to nikdy netušila, protože to právě její rodiče začali s tradicí všechno tajit. Nevystupovali na veřejnosti jako vyvrhelové a ke svým schopnostem se nikdy moc nehlásili. Její matka byla Carnivor. Své vyvrhelství skrývala za vlastnictvím veterinární kliniky, kde se specializovala hlavně na domácí mazlíčky. To, že s nimi dokázala tak perfektně zacházet, protože to byla její podstata nikomu neřekla. A její otec, který byl Volt, se stal elektrikářem. Oba byli mistři svého oboru a oba své zákazníky často obalamutili jejich schopnostmi, ale žilo se jim dobře. Její otec byl puntičkář, ale dobrodruh. Často brával Marlowe na výlety, nejlépe dál od lidí. Oba věděli, že i ona má v sobě vyvrhelský gen, ale dokud se u ní neprojevil, nechtěli jí připravovat o normální život. Největší zlom přišel ve chvíli, kdy se rodiče více pohádali. Její matka už delší dobu přemýšlela o tom, že se přestěhují do většího města, kde by měla více klientů a mohla rozšiřovat své dovednosti ve větší anonymitě, zatímco její otec to nechtěl. Jednoho dne hádka došla až do momentu, kdy za sebou prásknul dveřmi a šel se do hospody totálně opít. Tehdy to však přehnal a svou frustraci utopil v alkoholu a rvačce v hospodě, kterou zakončil málem uškvaření elektřinou svého protivníka. V ten moment všichni věděli, že není normální jako oni, ale vyvrhel. Otcův byznys zkrachoval během pár týdnů a k matce chodilo méně a méně lidí. Někteří jí zkoušeli, zda také není jednou z nich, další jí nevěřili kvůli manželu a další jednoduše dostali strach. A tak se museli přestěhovat jinam. Někde, kde je přijmou. Někde, kde se nebudou muset skrývat. A přestože se tohle vše dělo, malou Marlowe nechali stále ve stínech a nevědomosti.

V den stěhování a také v poslední den Marlowe na základní škole se stalo něco, co nikdo nečekal ani si nepřál. Cestou domů za rodiči jí unesli. Byl to rychlý únos. Látka přes ústa, dva silnější muži. Skoro jako z nějakého filmu. Marlowe se ani nebránila, nečekala to. Nevěděla ani proč se to děje. Byl to jen jeden moment, krátký okamžik, který změnil celý její život. Domů už se tehdy nedostala. Na ulici jí nikdo nepomohl, byla přeci to divné dítě. A přestože o tom nevěděla, ani o tom, že by měla nějaké schopnosti, vezla se vzadu ve tmě auta do neznámého skladu. Ve tmě a smradu krve jela celý jeden den. Než auto zastavilo a její nohy se mohli konečně zase hýbat. Už ani nebrečela. Věděla, že se z tohohle nedostane. Slzy už jí dávno zaschly, ale roztřesená kolena měla až do cílového místa. Zde jí ale pohltil řev, pláč a nadávky dalších lidí. Jakmile jí z hlavy sundali šátek, ihned jí spolu se světlem přišel do mysli nejhorší obraz, co kdy viděla. Lidí, zvířata, krev, klece a utrpení. Někdo byl čistý jako ona, jiní ale vypadali, že už tam jsou dlouho. Někteří byli zavřený v klecích, měli na sobě roubíky, svázané ruce nebo byli i bez končetiny. Většinou ruka. U Marlow se její zvláštnost nevěděla, ani ona sama o ní nevěděla. Typ na její únos dostali od opilce, který se popral s jejím otcem. Chtěl se mu pomstít a tak se rozhodl zkontaktovat pašeráky vyvrhelů, aby mu sebral to nejcennější co sám má. A to se mu poté i podařilo.

Malá dívenka si zde zažila muka. Bylo jí teprve jedenáct, když spadla do jejich rukou. Jako první musela být označena. Žhavý kov jí vyryl značku do zad. A ani přes její pláč, řev a křiky, jí nikdo nepomohl. Všichni zde tu značku měli. O jídlo se dělila s Miriam, všude chodili spolu. Na kontroly, brání krve, na prohlídky pro potencionální kupce. Tehdy to byla jediná malá holka v jejím věku, která zde skončila, bohužel ne na dlouho. Když se pokusila vzdorovat, umlátili jí skoro k smrti a pak už jí Marlow nikdy neviděla.