top of page
Dorian.png

13.11. 1995 ✠ PHOENIX, USA ✠ PYRO ✠ FREDDY CARTER
ČLEN MĚSTSKÉ RADY JERICHA

Vixara

the Fire never made me cruel
it only showed me what I was

CHARAKTER

Chladnokrevný predátor s pekelnou, téměř spalující aurou, která ostře kontrastuje s jeho řezavě ledovým pohledem. Oheň pro něj není pouze součástí jeho přirozenosti. Fascinuje ho. Přitahuje ho jeho síla, ničivost i způsob, jak se z malého plamínku může během několika okamžiků stát něco, co už nelze zastavit. Oheň vnímá jako symbol moci, kontroly a především jako něco, co se mu podobá a přirozeně podvoluje. Je dravý, ambiciózní a nezastaví se před téměř ničím, pokud jde o jeho cíle. Překážky pro něj nejsou důvodem ustoupit, ale něčím, co je třeba odstranit. Pokud cesta k tomu, co chce, vede přes lidi, jejich kariéry, vztahy, pověst nebo dokonce životy, nebude ho to dlouho trápit. Výčitky svědomí nejsou tím, co by ho dokázalo zastavit. Dorian chce stoupat výš a výš a má dostatek trpělivosti na to, aby počkal, než se před ním objeví další příležitost.

Má silný pocit vlastní nadřazenosti, ale ne nutně proto, že by potřeboval každému dokazovat, že je lepší, ale protože skutečně věří, že byl předurčen k něčemu většímu. Obyčejný život ho nezajímá a  nechce být jedním z mnoha. Nehodlá být obyčejnou ztracenou existencí v davu bezvýznamných lidí, co v životě nikdy nic nedokázali a jediné na co se kdy zmohli, bylo ráno vstát, vyčistit si zuby, obléknout se a jít do mizerné práce za ještě mizernější plat. Chce rozhodovat, určovat směr a zanechat po sobě něco, co nebude možné přehlédnout. Jeho ambice jsou větší než jedno město, jeden úřad nebo jedna politická funkce. Je chytrý, přímočarý a nerad ztrácí čas. Když něco chce, dokáže to říct bez zbytečných oklik. Jeho přímočarost však neznamená, že jedná bez rozmyslu. Za každým rozhodnutím bývá kalkul. Umí si dopředu připravit několik variant, počítá s reakcemi ostatních a nerad nechává cokoliv náhodě. Dokáže jednat rychle, ale málokdy bezúčelně. Jedna z věcí, která je v rozporu s jeho milovaným ohněm - ten hoří bezmyšlenkovitě všemi směry. 

Potřebuje mít věci pod kontrolou. Nesnáší situace, ve kterých neví, co se děje, nemá přehled o lidech kolem sebe nebo nemůže ovlivnit výsledek. Informace proto shromažďuje stejně přirozeně jako jiní lidé peníze. Všímá si detailů, pamatuje si slabiny a nerad ukazuje všechny své karty. Chce mít vždy něco v záloze. Když se mu jeden plán zhroutí, už by měl být připravený další. Má rád pocit převahy. Baví ho, když dokáže předvídat druhé, přimět je udělat něco, co potřebuje, nebo je dostat do situace, ze které už nemají jednoduchou cestu ven. Nevadí mu čekat, pokud ví, že čekání pracuje v jeho prospěch. Naopak. Umí být trpělivý právě ve chvíli, kdy ostatní začnou být netrpěliví. I tak jsou ale situace, ve kterých ho tlačí čas a tak je schopen věci jednoduše urychlit pomocí výhružek a ohně. Jakmile totiž něco nejde podle plánu, je rozrušený. Chyby druhých jsou pro něj jako nepříjemné vředy. Nedokonalost oplácí tresty a drzost nastolením nadvlády. Strach je jeho nejmocnějším nástrojem. Prohru snáší velmi špatně. Odmítnutí, ponížení nebo ztrátu kontroly si bere osobně. Dokáže ustoupit, pokud je to strategicky výhodné, ale málokdy něco skutečně vzdá. Některé bitvy pro něj nekončí porážkou. Pouze se přesunou na později.

Rodina pro něj nikdy nebyla místem, kde by hledal bezpečí. Rodiče byli přítomní spíš jménem než skutečnou blízkostí a od útlého věku si zvykl, že o něj pečují lidé, kteří se mohou kdykoliv vystřídat. Vyrůstal obklopený komfortem, penězi a lidmi, ale ne skutečnou rodičovskou pozorností. Naučil se proto velmi brzy fungovat sám za sebe a nepotřebovat od ostatních víc, než co mu mohou nabídnout. K otci má komplikovaný vztah. Theodore je pro něj zároveň vzorem, soupeřem i člověkem, kterému chce jednou dokázat, že ho překonal. K matce je citově mnohem odtažitější. Její nepřítomnost během dětství v něm nezanechala stejnou potřebu uznání jako u otce. Spíš v něm vytvořila přesvědčení, že citová blízkost je něco nespolehlivého, co člověk nemůže očekávat. A kvůli těmto rodinným vztahům má problém se samotnou představou zranitelnosti. Pocity nepovažuje za něco, co by mělo řídit jeho rozhodování. Strach, nejistotu, smutek nebo bezmoc se naučil zatlačit hluboko pod povrch a pokračovat dál. Když ho něco zasáhne, jen málokdy to na něm někdo pozná. Čím silnější emoce prožívá, tím větší má potřebu udržet tvář nehybnou. Nechce, aby kdokoliv získal přístup k místu, kde by ho mohl skutečně zasáhnout.

To však neznamená, že emoce necítí. Spíš je nedokáže zdravě zpracovávat. Hněv se v něm hromadí a touha po pomstě může vydržet dlouho. Žárlivost se mění v potřebu kontroly. Strach v ještě větší potřebu mít všechno pod dohledem. A bolest často přetaví v chlad a tvrdost. Místo aby dovolil emocím projít, využije je jako další zdroj energie. V lásce je proto komplikovaný. Neumí být jednoduchým, otevřeným partnerem, který dokáže říct, co cítí, aniž by měl pocit, že tím něco ztrácí. Přitažlivost u něj může být intenzivní, ale skutečná citová blízkost ho zároveň znejišťuje. Čím víc mu na někom záleží, tím větší potřebu může mít daného člověka chránit, kontrolovat a mít ho nablízku. Zřejmě má sklony zaměňovat lásku za vlastnictví. Pokud někoho skutečně přijme do svého života, nechce se o něj dělit. Dokáže být žárlivý, majetnický a podezíravý. Romantická gesta pro něj proto nejsou jednoduchá. Není člověkem, který by snadno sklouzl k otevřeným vyznáním nebo něžným slovům. Pokud už něco takového řekne, bude to mít větší váhu právě proto, že se k tomu musel přinutit. Slabost před někým, koho miluje, je pro něj téměř děsivější než jakýkoliv politický protivník.

A přestože se snaží své emoce držet pod zámkem, občas se mu podaří je zahlédnout v prasklinách. V krátkém pohledu, v příliš prudké reakci, v tichu, které trvá o něco déle, než by mělo. V takových chvílích je vidět, že pod veškerou kontrolou stále existuje člověk, který se kdysi naučil, že pokud chce něco získat, nesmí čekat, až mu to někdo dá. Musí si to vzít a to za každou cenu. A možná právě proto je nebezpečné mu být nablízku. Co nedokáže pustit z rukou, to se dříve či později pokusí vlastnit. I kdyby to mělo shořet spolu s ním.

MINULOST

Jeho otec Theodore měl akorát úspěšnou kandidaturu na starostu města Phoenixu, když se Dorian narodil jako jeho prvorozený. Z matky - temperamentní a velmi zkušené sekretářky - se na krátký čas stala žena v domácnosti. Přednější jí však byla její vlastní kariéra a s otcem vedli jako dva Inferni velmi vášnivý život plný dohadování a usmiřování. O Doriana se od jeho tří měsíců starala spíše chůva a matka o něj neprojevovala příliš zájmu. I když z ní sálal oheň, tak byla chladná jako led. Stejný přístup měla i k dalšímu synovi. Dorianův bratr byl o pět let mladší, ale jakmile mu byl alespoň rok, tak si měl Dorian s kým trochu hrát. Ty nejbližší přátele mu totiž v tak útlém věku dělaly chůvy, hospodyně, hračky a televize. Po ránu vždy sledoval Spider-Mana, Pokémony a další kreslené seriály, včetně pohádek. Absence rodičů v jeho životě se projevila až s jeho nástupem na prestižní základní školu, kde začal mít problémy s chováním. Projevovala se v něm jeho ohnivá podstata a zpočátku mu nějaké lumpárny procházely, protože jeho otec mu místo na škole zaplatil a štědře školu také dotoval. S prvním zraněním spolužáka se ale všechno změnilo. 

Kluka jménem Terrance Walker, ošklivě popálil v oblasti rukou a paží, když se prali. Byl z toho nepříjemný incident, který se ale velmi rychle zametl pod koberec mimosoudním finančním vyrovnáním. Otec v té době nebyl již starostou a dělal politického konzultanta pro ty největší firmy a úřady v Arizoně. Měl tedy mnoho kontaktů a způsobů, jak se z tohoto nešvaru vykroutit. Jeho matka Arianna navíc stála v čele městského představenstva a společně tvořili velmi silné duo - prakticky ohnivou zeď, za kterou si žádný normální běžný smrtelník netroufl. Dorian sice musel přestoupit na jinou základní školu, ale došlo mu jak pohodlné je mít tak mocné rodiče a taky začal přicházet na to, jak velkou moc v rukou vlastně třímá. 

Zatímco jeho bratr teprve sfoukával pět svíček na svém narozeninovém dortu a jeho tříletá sestra žužlala dudlík, on díky rodinným penězům nastoupil na akademii v Havraním močálu temného New Orleans. Theodore započal svou kampaň na to stát se guvernérem Arizony, Arianna mu pomáhala a Dorian si velmi rychle zvykal na nový domov v podobě koleje, předmětů, profesorů a také spolubydlícího, se kterým si padli do noty. Během svého prozatím krátkého pobytu na akademii ho navštívil i děda Geryon - rozený Řek, který po druhé světové válce emigroval do USA za lepším životem. Dorianův otec s ním přerušil styky ještě před synovým narozením, ale děda si k vnukovi i tak našel cestu. Při propustkách a výletech mimo akademii spolu trávili čas a Geryon mu vyprávěl o Evropě a jaké to tam bylo, než v šestnácti odplul pryč. Díky dědově vlivu a také vlivu akademie, se z malého pyra postupně stával někdo s jasnou vizí - Nadvláda vyvrhelů.

3Dori-ae.png

Jericho bylo od Phoenixu téměř opačným světem. Malé město ukryté mezi lesy a kopci, jehož historie byla už od osmnáctého století protkána vzájemnou nedůvěrou lidí a vyvrhelů. Staré křivdy tu nezmizely, jen se postupně přestaly říkat nahlas. Rodiny si pamatovaly, komu kdysi patřil který pozemek, kdo koho zradil, kdo stál na které straně a komu se nikdy nemělo věřit. Právě do tohoto prostředí měl přijít. Infernus, který celý svůj dosavadní život strávil v politice, mezi mocnými lidmi a v přesvědčení, že každý problém má své řešení, pokud má člověk dost peněz, kontaktů nebo odvahy.

Starosta města byl již zvolen a on tu byl jako naprostý cizák na kterého se dlouho dívali skrz prsty a šeptali si o něm. Brzy se o něm rozšířily nejrůznější fámy, povídačky a jméno Bolton se stalo předmětem diskuzí několika měsíců pořád dokola. Velmi brzy se totiž začal zajímat o politiku tady a na podzim roku 2024 započal kampaň na členství do městské rady. Napoprvé mu to nevyšlo a tak to v roce 2025 zkusil znovu. Úspěch ale slavil jenom proto, že jeho oponent - Riley Whites - záhadně zmizel. Dorian byl vyšetřován, ale nikdy mu nic neprokázali. 

Získal tak místo v městské radě a už se nemusel prodírat davem, přesvědčovat voliče ani dokazovat, že na to má. Stačilo mu jen sedět, poslouchat a čekat. Phoenix ho naučil, jak získat moc a Jericho ho mělo naučit, co s ní dělat. Byl to jeho malý odrazový můstek k jeho velkým plánům.

Na akademii se v patnácti letech po přijetí přidal do tajného spolku Hyperoché, neboli Nadřazených - vyvrhelové, kteří věří v podřadnost lidské rasy a nadřazenosti té své. Probírali do detailů veškerá utlačování vyvrhelské společnosti, které trvá od dob prvních Křesťanů až dodnes. Také se věnovali společným seancím, proklínání, pronásledování určitých lidí, přenášení informací, odhalování lidské korupce a další věci. Už jako teenager se dozvěděl o fungování politiky a světa kolem sebe velmi mnoho - až ho to samotného zhnusilo a toužil učinit nějakou změnu. V sedmnácti se stal hlavou spolku a s tím přišla i vůdčí přezdívka Hyperion. 

Akademii absolvoval s vyznamenáním a s naprostým miminem průšvihů. Neměl přátele ale ani nepřátele. Spíše jen spojence ve stejné vizi a ti, kteří ji s ním nesdíleli, se mu přirozeně vyhýbali. V té době neměl žádný zájem o vztahy a soustředil se jen na studium a ovládání svých schopností.

 

Po studiu se vrátil do Phoenixu a podpořil otce v jeho vítězném zvolení na guvernéra Arizony. Po mnoha letech se té pozice dočkal a síla jejich rodiny se rozpínala jako žhnoucí požár po lese. Jejich peníze, majetek, moc, síla a kontakty přitahovaly dobré i zlé lidi. Otec dosáhl svého jen díky uplácení těch správných lidí, kteří zařídili, aby jeho oponenti ztratili důvěru. Každý politik měl špinavé tajemství, které si střežil jako chladného hada na prsou. 

1Dori-ae.png

V devatenácti se stal otcovým asistentem v politice, studoval politologii na univerzitě ve Phoenixu a zároveň pozoroval a učil se novým věcem. Ve stínech se věnoval spolku Hyperoché a hledal špínu na všechny, kteří by mohli ohrozit otcovu práci a nebo mu být v politické hře na obtíž. Jako Hyperion spolku dával rozkazy a tajně si upevňoval moc tam, kam se jeho otec příliš neodvážil - mezi vyvrhelskými fanatiky. V osobním volnu jezdíval do New Orleans na setkání se svým dědou, který už byl na cestování poměrně starý a současně tam dělal tajné přednášení o svém přesvědčení ve vyvrhelskou nadřazenost. Sotva oslavil dvacetiny, už se viděl na otcově místě. Studium se ale stalo poměrně dost náročným a konzumovalo až příliš mnoho jeho osobního času. Neměl žádné běžné koníčky, neměl normální přátele a ani vztah se ženou, která by ho dokázala přimět myslet na něco jiného. Nedokázal najít klid v ničem. Jeho ambice a ego hořely neumírajícím ohněm. 

Než vůbec získal titul, trvalo to šest let. A za tu dobu se toho v jeho životě změnilo až příliš, počínaje rozvodem jeho rodičů, sestra v šestnásti otěhotněla s nějakým pobudou a byla nucena jít na potrat, jeho bratr otci prozradil, že se Dorian stýká s dědou a to vedlo ke všemožným hádkám a také odhalení Dorianova fanatického spolku, který měl na svědomí hned několik požárů. Při dvou z nich uhořeli naopak fanatičtí lidé, kteří lovili vyvrhele, zejména sirénské dívky a chlapce, které prodávali k prostituci. To byly první tři roky. Studium málem vzdal a jednou i očekával, že mu přijde předvolání k dostavení se na výslech na policii, protože jednoho z jeho členů zatkli za žhářství. Dotyčný se v cele oběsil ještě před hlavním procesem. V dalších třech letech si dával mnohem větší pozor. Hyperoché nezrušil, ale stáhl se z jeho činnosti do ústraní a přestal svým lidem dávat přímé rozkazy. Pochopil, že největší chybou nebyla samotná existence spolku, ale množství lidí, kteří o něm věděli příliš mnoho. Několik členů postupně odřízl, další přesvědčil, aby přerušili veškeré kontakty, a sám začal komunikovat téměř výhradně přes prostředníky.

Jeho vztah s otcem se mezitím výrazně změnil. Theodore v něm přestal vidět pouze ambiciózního syna, který jednou převezme jeho místo, a začal si uvědomovat, že z Doriana vyrůstá člověk, kterého nedokáže úplně kontrolovat. Po odhalení Hyperoché mezi nimi vznikla nedůvěra, která už nikdy zcela nezmizela. Theodore se snažil svého syna držet dál od některých svých politických kontaktů, zatímco Dorian začal pracovat s lidmi mimo otcův okruh. Poprvé si tak začal budovat vlastní síť. Studium politologie mezitím dokončil téměř navzdory vlastnímu vyčerpání. Univerzita pro něj nikdy nebyla místem přátelství ani osobního růstu. Byla pro něj zdrojem informací. Učil se, jak fungují volební kampaně, veřejné mínění, média, propaganda, politické strany i krizová komunikace. Čím více toho věděl, tím méně věřil tomu, že politiku skutečně řídí ideály. Začínal ji vnímat především jako hru o vliv, informace a schopnost přimět ostatní, aby udělali přesně to, co potřebuje.

Ještě před svými sedmadvacátými narozeninami Dorian oznámil svou kandidaturu na starostu Phoenixu. Jeho rozhodnutí nikoho z rodiny nepřekvapilo, přestože Theodore doufal, že si syn před vstupem do volebního boje ještě několik let vybuduje vlastní jméno. Dorian však odmítal čekat. Byl přesvědčený, že pokud má někdy převzít politický vliv svého otce, musí si ho vybojovat sám. Jeho začátek kampaně ale nebyl jednoduchý. Mezi místními neměl zdaleka takovou oblibu jako jeho otec. Theodore byl po dvě volební období guvernérem Arizony a za osm let ve funkci si dokázal získat značnou část veřejnosti. Přestože byl stejně jako Dorian Infernus, lidé ho vnímali především jako schopného a charismatického politika, který dokázal mluvit s obyčejnými obyvateli stejně dobře jako s podnikateli a představiteli vyvrhelských komunit. Po skončení svého druhého období už se Theodore poohlížel po další politické metě, a právě proto mu Dorianova kandidatura začínala komplikovat situaci.

2DORI-ae.png

Dorian si z toho však příliš nedělal. Odmítal hrát slušného kandidáta jen proto, aby se někomu zalíbil. Do svých proti-kandidátů se opíral přímo a bez větších ohledů. V debatách vytahoval jejich staré přešlapy, veřejně zpochybňoval jejich rozhodnutí a několikrát se nezdráhal připomenout věci, o kterých jejich týmy doufaly, že už jsou dávno zapomenuté. Někteří ho proto začali považovat za arogantního provokatéra, jiní v něm ale poprvé viděli politika, který se nebojí říct nahlas to, co si ostatní pouze myslí.

Dorian sliboval změny, které zněly dostatečně konkrétně, aby působily jako skutečný plán, ale zároveň dostatečně obecně, aby se k nim později nemusel pevně zavázat. Mluvil o nových městských programech, bezpečnostních opatřeních, podpoře vyvrhelských podnikatelů, lepší ochraně škol a větší transparentnosti městské správy. Přislíbil také zveřejnění dlouhodobých plánů města a tvrdil, že obyvatelé Phoenixu mají právo vědět, co se s jejich městem chystá. Lidem zároveň nabízel totéž, jen zabalené do jiné rétoriky. Tvrdil, že nechce, aby se město dělilo podle původu nebo schopností. Sliboval více pracovních míst, lepší školy, bezpečnější čtvrti, investice do infrastruktury a tvrdší postup proti kriminalitě a imigraci. Každé skupině dokázal říct přesně to, co chtěla slyšet.

Časem si jeho přímočarost a útočnost našla své příznivce. Jednoho z kandidátů rozdrtil tím, že tisku předhodil jeho fotky, na kterých se nechával obšťastňovat nezletilými dívkami. Jeho moc a touha získat ještě větší, sílila a byla nezastavitelná.

Theodore mezitím skutečně dosáhl toho, za čím několik let mířil. Po skončení svého druhého období ve funkci arizonského guvernéra byl zvolen do Senátu Spojených států jako druhý zástupce státu Arizona. Pro rodinu Boltonů to měl být další velký krok vzhůru. Theodore si tím upevnil postavení mimo Phoenix a otevřel si dveře k ještě vyšší politice. Dorianova kandidatura na starostu města však začínala být čím dál větším problémem. Krátce před volbami se ve Phoenixu konal vzpomínkový průvod věnovaný obětem útoků proti Yettiům, Kyklopům a Minotaurům. Měl být připomínkou násilí, které proti těmto skupinám v minulosti proběhlo, a zároveň veřejným symbolem snahy o smíření mezi lidmi a vyvrhely.

Průvod však narušila skupina lidských radikálů. Zpočátku šlo o slovní provokace a transparenty, během několika minut se ale situace změnila v otevřenou potyčku. Do davu začaly létat lahve a kameny a několik lidí se pokusilo prorazit bezpečnostní zábrany. Vyvrhelové na útok odpověděli vlastní silou a policie během několika okamžiků ztratila nad situací kontrolu. Dorian byl v té době několik ulic od místa a jeho předchozí projevy, ve kterých vyzýval vyvrhely k tomu, aby se přestali nechat ponižovat a „vzali si zpět právo na spravedlnost“, už kolovaly po sociálních sítích. Někteří z nejradikálnějších účastníků je začali používat jako ospravedlnění vlastního jednání. Během průvodu umřeli dva vyvrhelové a jako odvetu byli následně zabiti dva lidští radikálové. A Dorianovo jméno se začalo objevovat uprostřed toho všeho. Jeho volební kampaň se během několika dnů prakticky zastavila.

Theodore se s ním setkal bez přítomnosti poradců a tentokrát mezi nimi nebyl prostor pro synovskou hádku ani politickou debatu. Theodore mu oznámil, že okamžitě zastavuje veškeré finanční prostředky, které doposud proudily do jeho kampaně a že politika není pouze o tom, co člověk řekne, ale také o tom, co po jeho slovech následuje. A potom přišla hrozba, která mladého Pyra zasáhla mnohem tvrději. Jeho otec mu dal jasně najevo, že pokud to bude nutné, nechá vyplout na povrch jeho napojení na fanatický spolek, jehož členové byli spojováni s několika požáry a dalšími nepříjemnými věcmi. Nezáleželo na tom, že Dorian sám nebyl přímo obviněn. Politicky by takové odhalení znamenalo konec nejen jeho kandidatury, ale pravděpodobně i celé jeho budoucnosti. Theodore mu zároveň řekl něco, co Dorian nesnášel slyšet - Že na starostování jednoho z největších měst v zemi jednoduše ještě není připravený. Prý nedokáže ovládnout vlastní ambice a vnitřní oheň. Měl zmizet z Phoenixu, aby dál rodině nekazil pověst. Za trest se měl spokojit s něčím naprosto absurdním - drobnou politikou v maloměstě. Theodore mu našel místo, kde mohl být dostatečně daleko od médií, rodinného jména i arizonské politiky. Jericho. Dorian to považoval za ponížení, protože má přece na víc, než na nějaké zapadlé smradlavé město, které je proslavené jen Nevemorskou akademií. 

Nehodlal riskovat, že ho otec úplně zašlape do země. Už mu toho sebral tolik, že Dorian vzteky sotva dokázal držet vlastní oheň pod kontrolou. Několikrát měl chuť zapálit celé město a pohřbít Phoenix v tom nejčernějším popelu. Věděl ale, že další otevřený konflikt s otcem by pro něj mohl znamenat definitivní konec. Nakonec se tedy domluvili, že z Phoenixu odjede až po skončení zimy. Do té doby se uchýlil do New Orleans ke svému dědovi Geryonovi. Po všech letech plných sporů, politiky a tajemství spolu strávili poslední měsíce, během nichž se Dorian poprvé po dlouhé době dokázal oprostit od vlastních ambicí. Kolem Vánoc si našel i přítelkyni, ale nikdy se do ní skutečně nezamiloval. Byl s ní, protože toužil po fyzickém kontaktu a nějaké útěše. Nedával jí to, co skutečně potřebovala a tak to začala hledat jinde. Na její nevěru přišel v únoru a jejímu milenci popálil část obličeje, aby nikdy nezapomněl s výhružkou, že jestli o tomhle jenom cekne, nadělá z jeho rodiny popel. Se Zarou se rozešel a po dědově smrti a  pohřbu v březnu 2024, odletěl do Vermontu. 

SCHOPNOSTI

Ve svém věku oheň dokáže vytvářet, ovládat, tvarovat a usměrňovat podle vlastní vůle. Zpočátku pro něj představoval především instinktivní reakci, postupem času se však naučil ovládat i jeho nejmenší projevy. Dokáže zapálit malý plamen na konečku prstu stejně snadno jako vytvořit mohutnou ohnivou stěnu. Jeho síla nespočívá pouze v množství ohně, které dokáže vytvořit, ale především v jeho kontrole, která je u tohoto elementu na prvním místě. Stačí jediná jiskra a mohl by srovnat půlku, ne-li celý les se zemí. Dokáže měnit velikost, intenzitu, směr i tvar plamene. Umí oheň soustředit do jediného bodu, rozdělit jej na několik proudů - dva velké a silné podle počtu rukou a poté na několik menších a slabších dle počtu prstů. To ale využívá pouze k útočným účelům a když se nemusí bránit, většinou k ovládání ohně využívá jenom svou pravou ruku. 
​
Dorian nemusí mít k dispozici žádný zdroj ohně. Dokáže plamen vytvořit přímo ze své energie. Začíná u drobných plamínků, jisker a žhavých uhlíků, ale při plném soustředění může během několika okamžiků vytvořit rozsáhlý požár. K tomu ale ještě nikdy nedošlo, protože kdyby se přišlo na jeho zavinění, musel by se z toho zodpovídat. A momentálně ještě není v pozici, aby si mohl dovolit přetvářet svět k obrazu svému a všechno staré jednoduše spálit. Oheň, který vytvořil někdo jiný nebo který už někde hoří, pro něj znamená další zdroj síly, který si nemusí vytvářet z vlastní energie. Může ho převzít, zesílit, zeslabit nebo změnit jeho směr. Dokáže stáhnout plamen z hořící budovy do jediného proudu nebo naopak rozšířit malý požár během několika sekund. To mu umožňuje využívat okolní prostředí jako prodloužení vlastní schopnosti. Zapálená svíčka, krb nebo obyčejný zapalovač pro něj mohou být začátkem mnohem většího útoku. V současnosti se snaží naučit zapalovat věci jen silou vůle, ale prozatím na to nemá dostatek trpělivosti. 
​
V boji dokáže oheň využít mnoha způsoby. Nejjednodušší formou jsou ohnivé projektily, které vrhá proti protivníkovi. Mohou mít podobu koulí, šípů, ostrých proudů nebo soustředěných výbojů plamene. Může také vyšlehnout plamen přímo z rukou, vytvořit před sebou široký proud ohně nebo pokrýt určitou oblast ohnivou vlnou. Při větším výkonu dokáže vytvořit několik proudů najednou a útočit z různých směrů, ale to ho stojí energii a tak radši volí zablokování protivníka v ohnivém kruhu, aby nemohl utéct a pak ho zasáhne jedinou ranou. Tolik si nepotrpí na obrovských plamenech. Občas mu stačí vytvořit i tenký, přesně vedený proud extrémně horkého ohně, který používá spíše k propálení konkrétního místa než k plošnému útoku. A když má dostatek času se soustředit, tak velmi rád zanechává dobrý dojem a vzbuzuje strach -  Pokročilejší kontrola mu dovoluje oheň tvarovat - plamenná čepel, kopí, bič nebo jiné jednoduché tvary. Tyto konstrukce nejsou skutečnými pevnými předměty, ale díky vysoké koncentraci plamene mohou způsobit velmi vážná popálení.
​
Jako každý Pyro, je vůči plamenům imunní. Je schopen i regulovat vlastní teplotu, která mu kolísá zejména ve chvílích, kdy je naštvaný a nebo ve stresu. Jeho kůže je na dotek horká a občas se stane, že nahromaděnou energii musí nějakým způsobem vypustit. Rozhodně nestřílí ohnivé střely po náhodných lidech i když by velmi rád. Často se uvolní tím, že se mu zapálí pěsti a nebo pokud má možnost, opláchne se ledovou vodou. Když totiž tuhle energii nějakým způsobem nedostane pryč, tak se zahřívá tak dlouho, až se kolem něj začne zahřívat i deformovat vzduch a cokoliv, co je v jeho blízkosti. 

​Oheň považuje za svůj. Ne jako něco, co mu bylo pouze dáno, ale jako něco, co mu odjakživa náleželo. Stejně jako sám sebe vnímá jako někoho, kdo stojí nad ostatními, pohlíží i na svou schopnost. Nevidí v ní dar ani nástroj, který by se měl naučit pokoře. Je to jeho moc a podle toho s ní také zachází. Nikdy neměl potřebu před ohněm projevovat respekt. Spíše očekává, že oheň bude respektovat jeho. Je přesvědčený, že hranice jeho schopností existují pouze do té doby, dokud je nepřekročí. A stejně jako u svých ambicí ani tady nehodlá přijmout myšlenku, že by měl existovat někdo nebo něco, co nedokáže ovládnout. Když Dorian hledí do plamenů, nevypadá, jako by se díval na něco nebezpečného. Dívá se na sílu, která se mu podrobuje. 

ZAJÍMAVOSTI
  • Má řecké předky. Jejich původní rodové jméno znělo Boltherés, ale později se v USA vyvinulo v Bolton. 

  • Věří, že Prometheus byl skutečný a že je jeho pradávným potomkem. 

  • Jeho nejoblíbenější kniha je Božská komedie od Danta Allighieri. 

  • Druhé jméno má po dědovi z otcovy strany - Geryon. Jeho děda v roce 1946 emigroval do Spojených států. 

  • Jeho názory jsou radikální a věří v nadřazenost vyvrhelské společnosti nad lidmi. 

  • Absolvoval akademii Havraního močálu v New Orleans. 

  • Domácí mazlíčci ho nemají rádi a on nemá rád je. Na základní škole spolužákovi upálil psa.

  • Oheň ho přirozeně fascinuje, ale je o něm známo, že je jím až posedlý. 

  • Lidi bere jako podřadné, směšné a naprosto obyčejné křehké bytosti. 

  • Je ateista, ale pokud je něco v co věří, tak v očistu ohněm. 

  • Jeho otec je senátor v americkém kongresu. 

  • Ovládá řečtinu, latinu, ruštinu a základy španělštiny. 

  • Členem městské rady Jericha je od roku 2025. 

  • V Jerichu je za trest, ale nyní to bere jako svůj osud. 

  • Je členem a vůdcem Hyperoché - tajného radikálního spolku, jenž věří ve vyvrhelskou nadřazenost. Jeho přezdívka a také vůdčí pozice je zvaná Hyperion.

  • V Jerichu mu lidé přezdívají "Ďábel z Phoenixu."

  • Na akademii v New Orleans poznal upíra jménem Finneas. Ten mu dělá už mnoho let věrného nohsleda.

AKTIVITA
divider-opacity-new.png

DORIAN G  BOLTON

.

bottom of page