Takových studentů tam za desítky let měli mnoho a škola své studenty zocelovala a nutila je stát se lepšími verzemi jich samých.  Pohoří Uralu se tedy na osm let stalo Dimitriho domovem. Na akademii se učil nejen běžným a vyvrhelským předmětům, ale především tomu, co znamenalo být vlkodlakem. Poznávat své instinkty, ovládat sílu, pracovat s vlastní agresí a především pochopit, že proměna neznamená stát se monstrem. Ve čtrnácti letech přišel okamžik, na který se v jejich rodině čekalo - Dimitri zvlčel. Jeho bratr zvlčel v patnácti a rok na to byl z akademie vyloučen za intimní vztah s profesorkou. Z jeho mladšího bratříčka se stával chodící chaos a katastrofa. Tam, kde Dimitri viděl pravidla, Kiri viděl hranice, které bylo potřeba překročit. Tam, kde Dimitri poslouchal, Kiri odporoval. A zatímco Dimitri postupně pochopil, že mu disciplína může dát určitou svobodu nad vlastními instinkty, jeho bratr ji vnímal spíš jako další klec. I přes jejich odloučení si dopisovali a o prázdninách se vídali doma. Dimitri si dokonce i přes svůj velmi nabuzený program našel přítelkyni. Stejně starou vlkodlačí studentku Aleksandru. Saša byla jeho první láska, ale otec a ani matka jí neschvalovali, protože její rodina nebyla bohatá a navíc byla míšenkou - otce měla vlkodlaka, ale její matka byla člověkem. Dimi tak začal být pod novým tlakem ze strany svého otce, který na něj tlačil skrz tréninky a studium - musel zvládat obojí. V šestnácti začal hrát za juniorskou hokejovou ruskou ligu, do toho se musel učit a svůj vztah tak musel dávat na nižší příčky. Po roce a půl se nakonec se Sašou rozešli, ale vrátili se k sobě po absolvování akademie. 

 

Zatímco Kirill sotva dokončil školu, Dimitri si získával sympatie hokejových fanoušků a napravoval temnou reputaci, kterou kdysi způsobil. Jeho talentu a výsledků se nedalo nevšimnout, ale sponzoři a národní tým pořád váhal. Nikolai musel zatahat za pár nitek, aniž by o tom Dimitri vůbec věděl, aby ho dostal do národního týmu, který v roce 2016 reprezentoval Rusko během hokejového mistrovství světa, jenž se odehrávalo právě v jejich rodné zemi. A i když tým získal bronzovou medaili, tak si Dimitri za své výsledky vysloužil uznání a jeho život se změnil. Druhý rozchod se Sašou, který přišel v červenci 2016 ho nebolel tolik, jako ten první. Jejich rozdílné názory a životní cíle je nakonec skutečně rozdělily vedví a v Dimitriho životě, v roce 2017, se nakonec objevila nová žena, do které se zamiloval prakticky hned na první pohled, jestli to vůbec bylo možné. Alyonu mu představil otec. Byla dcerou rodinného přítele, pocházela z bohaté vlkodlačí moskevské rodiny s vysokými konexemi - dokonalá partie v očích Dimitriho rodičů. A i když Dimiho vztahy s ostatními vzkvétaly, tak s bratrem se spíše odcizili. Kirill se začal bavit a vídat s pochybnými lidmi a s rodinou víceméně zpřetrhal vazby. Drogy, chlast, děvky a pravděpodobné spojení s ruskou mafií byly pro Kirilla denním chlebem. 

 

​Ke konci srpna 2017 odletěl Dimitri společně s otcem, sponzory a jejich PR týmem vůbec poprvé do Spojených států. New York na něj působil úplně jinak než Moskva. Byl hlučnější, rychlejší a bezohlednější. Město, které nikdy nespalo, mu ale paradoxně připomínalo led. Všude kolem něj byl pohyb, soutěživost a lidé, kteří se snažili být nejlepší. Dva týdny strávili jednáním o jeho možném připojení k New York Islanders. Nebylo to nic automatického. Dimitri sice přicházel s obrovskou výhodou, kterou mu poskytoval jeho vlkodlačí původ - rychlejší reakce, mimořádná síla, výbušnost, regenerace a především instinkt, který dokázal během zlomku sekundy vyhodnotit pohyb soupeře - ale podobně zvýhodněných hráčů bylo v systému víc. Dimitri nakonec kvalifikací prošel. Na podzim 2017 se tak stal jedním z nejmladších vlkodlaků, kteří se dostali do sestavy New York Islanders. Jeho první zápas v NHL byl pro něj zvláštní směsicí adrenalinu a prázdna.