Dellara přišla na svět za chladné podzimní noci v malém městečku Bangor ve státě Maine – v místě obklopeném hlubokými borovicovými lesy a lezavou mlhou, kde se běžní lidé (normíci) odjakživa dívali na cokoliv neobvyklého s neskrývanou nedůvěrou. Narodila se jako nejmladší dítě a jediná dcera do spořádané rodiny Smithových. Doma ji obklopovali nejen oba rodiče, kteří se snažili udržet fasádu obyčejného amerického předměstí, ale především dva starší bratři. Vyrůstání mezi dvěma divokými kluky Dellaru zocelilo. Brzy se naučila, že v jejich rodinných potyčkách nerozhoduje fyzická převaha, nýbrž rychlost, dravost a schopnost okamžitě vrátit ránu.

​Dětství měla zpočátku relativně klidné a chráněné. Rodiče věděli, kým jsou, ale v zájmu bezpečí učili děti splynout s davem a držet se stranou. Jenže Dellarina krev v sobě nesla živel, který odmítal zůstat spoutaný v tichu. Zatímco u jejích bratrů se schopnosti probouzely postupně a pod kontrolou, Dellarina podstata Voltky se začala divoce projevovat kolem dvanáctého roku. Zpočátku šlo o drobnosti – vyhozené pojistky během rodinných hádek, praskající žárovky nad její hlavou, když dostala záchvat vzteku, nebo statická elektřina, která jí zvedala vlasy. Rodiče situaci dlouho zlehčovali, což se ukázalo jako fatální chyba.

​Zlom a první opravdová hrůza nastaly v jejích patnácti letech. Během letních prázdnin se s partou vrstevníků z Bangoru – normíků i pár místních vyvrhelů – vydala na opuštěnou průmyslovou trafostanici na okraji města. Byla to klasická pubertální sázka z hecu, která se však během vteřiny zvrhla v tragédii. Mezi partou vypukla ostrá hádka, která přerostla v potyčku. Když jeden z chlapců Dellaru surově srazil k zemi a přirazil ji k plotu vysokého napětí, dívka v panice a nekontrolovatelném záchvatu děsu ztratila kontrolu.

​Její vnitřní napětí zareagovalo s okolní sítí. Následoval ohlušující výboj a řetězový zkrat, který proměnil staré vedení v peklo modrobílých plamenů. Výboj zranil několik lidí kolem a celou čtvrť uvrhl do mnohahodinového blackoutu. Dellaru samotnou blesk nepopálil, ale pohled na zraněné spolužáky, sirény hasičů a neskrývaný děs v očích jejích vlastních bratrů, kteří jí přispěchali na pomoc, v ní zanechal hlubokou jizvu. Byla to chvíle, kdy si s mrazivou jistotou uvědomila, že její moc dokáže nejen fascinovat, ale také brutálně ničit životy.

​Po tomto incidentu už Bangor nebyl bezpečný. Šeptanda o nebezpečné dívce se šířila rychle a atmosféra v městečku zhoustla tak, že rodina čelila otevřené zášti. Rodičům bylo jasné, že běžné prostředí její divokou sílu neukočíruje a že další podobná nehoda by mohla skončit katastrofou.

​Jediným rozumným řešením se stala Akademie Nevermore – útočiště pro bytosti jejího druhu. Dellara si s sebou v sedmnácti letech na internát přináší vzdor, vnější aroganci a pýchu Voltky, ale pod tím vším i tíživou vzpomínku na noc v Bangoru a skrytý strach z chvíle, kdy by nad svým živlem znovu ztratila vládu.