Na první pohled Darcy působí přesně jako někdo, od koho byste čekali, že se představí příjmením Ashcroft a následně vám nenápadně připomene, že její rodina pravděpodobně vlastní půlku nejlepšího města na světě. No opak je pravdou. Je tichá, rezervovaná, vždycky upravená a díky výchově, kterou jí rodina celý život tak trochu cpala horem dolem, se umí pohybovat s určitou přirozenou elegancí. Prostě držení těla, správný výraz, správné oblečení a hlavně žádné zbytečné mávání rukama jako nějaký normální člověk. Není to ale typ člověka, který vleze do místnosti a během pěti minut zná polovinu lidí uvnitř. Spíš se někde nenápadně postaví bokem, ideálně ke zdi nebo někam, kde na ni nikdo moc nevidí, a začne pozorovat okolí. Kdo se s kým baví, kdo koho očividně nesnáší, kdo se jen snaží vypadat důležitě a kdo už je tak trochu mimo. V tomhle je Darcy překvapivě dobrá. Zapojit se do konverzace? To už je ale jiný sport. Lidé, kteří ji neznají, si proto o ní často udělají poměrně rychlý závěr. Tichá, odtažitá, možná trochu povýšená. A upřímně, s příjmením Ashcroft jí to úplně nepomáhá. Jakmile lidé zjistí, z jaké rodiny pochází, většinou si automaticky domyslí zbytek. Bohatá upírská dcera z politické rodiny, jasně. Určitě má ego velikosti Manhattanu a myslí si, že všichni ostatní jsou pod její úroveň.

Jenže... ne. Darcy většinou jen absolutně netuší, co má v danou chvíli říct.

Zatímco ostatní lidé dokážou přijít mezi úplně cizí lidi a během chvíle se s někým začít bavit, Darcy stojí vedle nich a v hlavě jí pravděpodobně běží něco jako: Dobře. Teď bych měla něco říct. Co normální lidé říkají? Počasí? Ne. To je divný. Proč už je ticho tak dlouho? Panebože, řekni něco. A pak samozřejmě neřekne vůbec nic. Její ticho proto většinou není známkou nezájmu ani toho, že by si o sobě myslela něco víc. Spíš potřebuje chvíli, aby si na nové lidi a prostředí zvykla. Dokud se necítí bezpečně, moc o sobě neprozradí a raději se drží zpátky. Jakmile se ale vedle někoho opravdu uvolní, začne být pomalu jasné, že za tou dokonale vychovanou, rezervovanou mladou Ashcroftovou se skrývá někdo mnohem normálnější. Jen trochu sociálně zmatenej, občas až otravně pozitivní, ze života nadšená upírka, někdy může entuziasmem připomínat i dítě. Jenže ona je prostě z té nové svobody nadšená. Prostě člověk, který na první pohled vypadá, že vás možná soudí. Ve skutečnosti ale jen přemýšlí, jestli jste si všimli, že už třikrát divně stála na jednom místě, a jestli není moc pozdě odejít. Ve skutečnosti je Darcy mnohem víc než jen tichá holka, co někde stojí v rohu a vypadá, že mentálně soudí celou místnost. Protože jo, tohle občas dělá. Ale jakmile se dostane mezi lidi, vedle kterých se cítí dobře, nebo narazí na něco, co ji opravdu zajímá, najednou z ní může být úplně jiný člověk.

Darcy umí být překvapivě živá, energická a nadšená prakticky ze všeho možného. A když ji něco opravdu chytne, tak má prostě smůlu kdokoliv co stojí poblíž, protože svoje nadšení absolutně neumí skrývat. Neumí dělat, že je jí něco vlastně jedno. Prostě není ten typ člověka, co jen cool přikývne a řekne "jo, dobrý". Když se jí něco líbí, tak je to poznat. Když se na něco těší, ví to půlka okolí. A když ji něco fakt nadchne, dokáže o tom mluvit tak dlouho, dokud jí někdo doslova neřekne, ať už sakra drží pusu.

Občas z ní taky vyleze dost dětinská stránka. Darcy nikdy neměla úplně normální dětství, takže některé věci možná tak trochu dohání až teď. Dokáže se nadchnout pro úplnou kravinu, udělat něco nepatřičného přesně ve chvíli, kdy by se podle všech pravidel měla chovat jako důstojná mladá žena z významné rodiny, a někdy úplně zapomene, že Ashcroftovi mají nějakou reputaci, kterou je potřeba neustále chránit. Což je samozřejmě přesně ten moment, kdy by její matka pravděpodobně dostala infarkt. Kdyby samozřejmě upíři podobné problémy řešili. Zároveň je ale dost všímavá. Možná právě proto, že většinu života spíš sledovala ostatní, než aby se mezi ně opravdu zapojovala. Všímá si maličkostí, změn v chování, divných pohledů mezi lidmi a věcí, které ostatním často úplně utečou. Často pozná, že se někdo necítí dobře nebo že se něco děje, i když jí pak může chvíli trvat, než přijde na to, co s tím má vlastně dělat. Protože poznat, že je někdo smutný, je jedna věc. Vědět, co člověku říct, když vedle vás stojí a brečí, už je trochu vyšší level. Někdo by ji dokonce nazval až moc zvědavou nebo vlezlou. Celý život jí někdo ukazoval svět z bezpečné vzdálenosti a ideálně jí ještě dopředu vysvětlil, co si o něm má myslet. Teď má konečně možnost poznávat věci sama, takže ji zajímá prakticky všechno. A někdy se prostě zeptá. Bez přemýšlení. Bez filtru. Což může být buď roztomilé, nebo naprostá společenská katastrofa podle toho, koho se zrovna rozhodne vyzpovídat.

Celkově je Darcy taková dost zvláštní kombinace dokonale vychované mladé ženy z jedné z nejvlivnějších rodin v Americe a člověka, kterému občas úplně přeskočí všechny společenské pojistky. Dokáže několik hodin sedět tiše v koutě, vypadat strašně vážně a nedostupně, a pak se o deset minut později úplně rozsvítit kvůli něčemu tak stupidnímu, že si člověk říká, jestli je to pořád ta stejná osoba.

Darcy má s ostatními takový trochu komplikovaný vztah. Ne že by je neměla ráda. Jen si s nimi občas úplně neví rady. Navazování nových kontaktů pro ni není zrovna přirozená disciplína a začít konverzaci s někým cizím je pro ni občas skoro jako dobrovolně se přihlásit na veřejnou popravu. Ve větší skupině se většinou drží zpátky a radši poslouchá, než mluví. Mnohem lépe funguje mezi pár lidmi, které už zná a kterým důvěřuje. Jakmile si ale někoho pustí blíž, dokáže být překvapivě otevřená, živá a dost ukecaná. Jen jí chvíli trvá, než se přesvědčí, že vedle daného člověka nemusí neustále hlídat každé svoje slovo. Darcy je zároveň hodně loajální. Osoby, které má ráda, bere vážně a málokdy je jen tak hodí přes palubu. Možná neumí vždycky správně říct, že jí na někom záleží, ale když jde do tuhého, většinou to dá najevo spíš tím, co udělá, než nějakým velkým emotivním proslovem. A pak je tu samozřejmě její oblíbený večerní program: přehrávat si v hlavě každou konverzaci, kterou během dne vedla, a přemýšlet, jestli náhodou neřekla něco úplně debilního. Což samozřejmě dělá pravidelně. A většinou úplně zbytečně.

Darcy rozhodně nepatří mezi upíry, kteří by lidmi opovrhovali nebo je považovali jen za chodící krabičky džusu. Její oblíbená "kamarádka" a zároveň osobní krevní banka Diana se kvůli ní dokonce přestěhuje do Jericha, aby své blízké "paní" byla pořád nablízku. Diana je součástí života mladé upírky prakticky odjakživa a jejich vztah je… no, trochu specifický, ale funguje. Výměnou za krev dostává pravidelně peníze, které pro ni Darcy doslova vydupala od rodičů, protože zbytek rodiny by se nejspíš spokojil s názorem, že lidé jsou prostě zdroj krve a podřadná lůza. Diana má doma připravené jak zásoby čerstvé krve, tak chlazené zásoby pro případ nouze, takže Darcy během studia rozhodně nehrozí, že by musela někoho kousnout jen proto, že zapomněla nakoupit. A samozřejmě se za svůj hlad vždycky omlouvá úplně všem. Kdyby mohla, nekrmí se vůbec, ale to jaksi není možné.

Má pár zvyků, kterých se pravděpodobně nikdy úplně nezbaví. Když je nervózní nebo si není jistá, má tendenci si pohrávat s prsteny, rukávy nebo čímkoliv, co má zrovna po ruce. Ve větší společnosti se automaticky přesouvá někam ke zdi, do rohu nebo prostě na místo, kde na ni není moc vidět. Ideálně takové, odkud může nenápadně sledovat ostatní a zároveň mít možnost kdykoliv zmizet. Její největší zlozvyk je ale pravděpodobně přemýšlení úplně nad vším. Darcy dokáže vzít jednu úplně obyčejnou větu, kterou někdo řekl, a během několika minut z ní vytvořit psychologickou analýzu o třech kapitolách. Stejně tak dokáže celé hodiny přemýšlet nad tím, jestli něco neřekla špatně, jestli nebyla moc nepříjemná nebo jestli se na ni někdo náhodou nedívá divně. Spoiler: většinou ne. Má taky problém říct si o pomoc. Je zvyklá věci spíš nějak přežít sama nebo dělat přesně to, co se od ní očekává, takže když se dostane do problémů, její první reakce většinou není "může mi někdo pomoct?", ale spíš "dobře, tak to nějak vyřeším a ideálně u toho nikdo nezjistí, že vůbec existuje problém". Darcy má ráda klid, menší společnosti a lidi, vedle kterých nemusí přemýšlet nad každým druhým slovem. Miluje věci, ze kterých se může úplně bezdůvodně nadchnout, ráda objevuje nové věci a má slabost pro všechno, co jí připomíná normální život, který vlastně nikdy pořádně neměla možnost poznat. Naopak moc nemusí velké množství lidí, situace, kdy je středem pozornosti, a hlavně momenty, kdy se od ní očekává, že bude přesně vědět, co má dělat. Nemá ráda falešnost a přetvářku, i když ironicky vyrůstala v prostředí, kde bylo dokonalé vystupování před ostatními prakticky rodinným sportem. A úplně nejvíc nesnáší, když jí někdo začne říkat, co má dělat se svým životem. Což je trochu problém vzhledem k tomu, že její rodina má očividně celý její život naplánovaný asi na dalších padesát let dopředu.