1.10. 1946 ✠ HERTFORDSHIRE, ANGLIE ✠ UPÍR ✠ BILL SKARSGARD
BENEFAKTOR
JaDE
i have the simplest tastes. i am Always Satisfied with the best
CHARAKTER
Cyrus je muž mnoha tváří - v jednu chvíli dokáže být dokonalý, uhlazený gentleman a v tu druhou vám již vytrhává hlasivky svými ostrými zuby. Cyrus není člověkem, který by se musel o pozornost ostatních doprošovat. Je zvyklý ji získávat přirozeně, ať už svým postavením, vzděláním, nebo prostým způsobem, jakým se pohybuje ve společnosti. Dokáže být okouzlujícím společníkem, pozorným posluchačem a hostitelem, na jehož večírky se nezapomíná. Umí vést rozhovor, ocenit dobrý vkus a projevit zájem přesně ve chvíli, kdy se to od něj očekává. Jeho zdvořilost však není důkazem laskavosti a jeho zájem o druhé nemusí znamenat, že by jim přikládal skutečnou hodnotu. Cyrus zkrátka ví, jak se má správný gentleman chovat, a nevidí důvod, proč by měl své vlastní standardy snižovat jen proto, že je jeho protějšek nedokáže ocenit.
Dovede být až znepokojivě klidný a stoický - a zároveň je intenzivní ve všem, co dělá, pod povrchem dokonalého muže se totiž skrývá vztek a agrese, kterou ventiloval ve svém poslání, které si sám zvolil jako cestu svého života. Nezná výčitky svědomí ani slitování. Každého považuje za méněcenného - další upíry kolem sebe toleruje, ale i tak se považuje za lepšího. Neštítí se zabíjet a je přesvědčen, že účel světí prostředky. Dovede si omluvit vše a je naprosto perfektní v sebeklamu. Zakládá si na inteligenci a vzdělanosti. Nesnese kolem sebe nikoho, kdo nedosahuje jeho úrovně vzdělanosti. Všichni ostatní jsou pro něho jen pěšáci v jeho vlastní hře. Velmi rád se zasazuje do role hlavní postavy - všechny plesy, které kdy pořádal byly pro jeho vlastní potěšení a kvůli obdivu, který mu zajistili.
Je chladný jako led, nikdy na sobě nedá nic znát. Na jeho tváři byste nevypozorovali ani jediné cuknutí svalu. Umí se smát - arogantně a povýšeně, přesně tak, jak byste čekali od někoho jeho postavení a jeho povahy. Když se však naštve, strhne sebou celý svět. Je jako nezastavitelné tornádo, které roztříští vše, co je v dosahu, bez ohledu na to, co napáchá. Svou agresi si chová a pěstuje, protože to je vlastnost, kterou potřeboval celý svůj život. Aby přežil, musel se ale naučit jí využívat v ty nejideálnější chvíle. Mezi upíry přežije jen ten nejsilnější a přesně tím on je.
Jeho inteligence je jednou z věcí, na které je nejvíce hrdý, a zároveň jednou z mála oblastí, v nichž si jen nerad připouští vlastní nedostatky. Miluje debaty, společenské hry a intelektuální soupeření, pokud má pocit, že se pohybuje na úrovni, kterou považuje za přiměřenou. Nemá problém vyslechnout odlišný názor, pokud je podložený a předkládá jej někdo, koho považuje za sobě rovného. O to hůře však snáší, když jej někdo opravuje, zpochybňuje jeho úsudek nebo mu dokáže, že se mýlí. V takových chvílích se jeho obvyklý klid může změnit v chladnou, téměř osobní nevraživost. Cyrus totiž dokáže tolerovat nesouhlas mnohem snáze než představu, že by někdo jiný mohl mít pravdu.
Pokud se však někomu podřídí, je to jeho otec, který od narození určoval směr jeho života - tedy téměř. Jistě by byl raději, kdyby se vydal spíše politickým směrem, než aby byl lovcem a vrahem, nikdo by však nemohl popřít, že by svým posláním nevydělal rodině nepřeberné množství majetku a peněz. Ne, že by snad více potřebovali.
Nesnáší veškeré moderní pojetí upírů, protože je přesvědčen, že ponižují skutečný obraz přirozených lidských nepřátel. Obecně si moderní kulturu příliš neužívá. Vážnou hudbu a klasické divadlo preferuje před jakýmkoliv nesmyslným popíčkem a návštěvou kina. Nevadí mu moderní technologie, protože uznává, že mnohé ulehčují, zároveň však komplikují jeho lov. Najednou si každý druhý detektiv všímá holek, které mizí, protože po nich zůstává mnohem více stop. Také proto musel ostatně cestovat do Ameriky, která se rovná jeho osobnímu peklu. Moderní architektura mu nevadí, ale samozřejmě preferuje krásné prostředí před vším ostatním. Je okázalý a nemá rád minimalismus.
Každým coulem je anglický aristokrat. Nedá dopustit na svého komorníka, který je zároveň jeho poskytovatelem krve a spolu s ním si do Ameriky přivezl i svou sbírku obrazů. V Jerichu zakoupil velký a starý dům, který by mohl vyhovovat jeho potřebám - tedy k poznávání své budoucí manželky a k tomu, aby se postavil do role bohatého benefaktora akademie Nevermore.
Ke svému manželství se staví s klidem. Přijímá ho přesně tak jako svou další práci, jen s tím, že by svůj cíl neměl zneškodnit. Chápe nutnost toho spojit dvě rodinné větve i toho, že by měl své dokonalé geny předat dál, navíc považuje mladou krev své sestřenice jako zábavné obohacení jeho života v Americe, rozhodně však nepředpokládá, že by se zdrželi zvlášť dlouho. Možná pár let, než se jim narodí první dítě, pak se vrátí do Anglie i se svou novou rodinou. Takový je jeho plán. Myslí si totiž, že Darcy bude jejich sňatek přijímat se stejnou samozřejmostí jako on.
Nevidí důvod, proč by tomu tak nemělo být, protože každý se přeci musel podřídit tomu, co chtěla rodina. Zvlášť, když on byl vždy na tom výsostném místě, že se měl jednou stát hlavou té rodiny. Proč by se tedy Darcy bránila takovému svazku? Jeho život byl plný určité stability a adrenalinu na kterém si zakládá. Neví, co ho čeká v Americe, ale je si jistý, že si vždy najde smysl - kdyby se měl chovat jen jako spořádaný občan, nejspíše by musel dřív nebo později někoho ubodat, protože přesně to je pro něho cesta do pekel. Musí dávat své agresi možnost se projevit, jinak by ho dříve či později pohltila. V tomto případě spíše dříve.
Přestože se o něm dá jen stěží říct, že by byl laskavým člověkem, neznamená to, že by nedokázal k někomu přilnout. Jeho náklonnost má však vlastní pravidla. Pokud někoho považuje za svého, očekává od něj loajalitu a zároveň mu může nabídnout ochranu, pohodlí i výhody, které by jiným nikdy neposkytl. Jen málokdy však dokáže pochopit, že druhý člověk může mít vlastní představu o tom, co takový vztah znamená. Cyrus má tendenci zaměňovat péči za právo rozhodovat a blízkost za závazek, který by měl druhý bezvýhradně respektovat. Ne vždy si uvědomuje, jak velký rozdíl může být mezi tím, co považuje za projev náklonnosti, a tím, co od něj skutečně potřebuje někdo jiný.
MINULOST
I. The Ashcroft Heir
Cyrus Edward Montgomery se narodil do anglické větve rodiny Ashcroftů jako nejstarší syn — ten nejdůležitější a nejhonosnější, jak mu bylo často v jeho mládí připomínáno. Cyrus však nikdy žádné připomínky nepotřeboval. Vždy si velmi dobře uvědomoval své výsadní postavení, to kým byl a to kým byla jeho rodina. Hrdost byla vepsána v jeho těle a nesl jí se samozřejmostí, která mu je a byla vlastní. Jako nejstarší si mohl vybírat z toho, jakým směrem se jeho život rozvine. Díky tomu, že Ashcroftovi jsou dlouhodobými členy Crimson Court by si Cyrus mohl vybrat kariéru v politice, mohl se stát podnikatelem, nebo si zkrátka jen užívat nesmírné bohatství, které s jeho jménem bylo spjaté.
Výchova Cyruse nebyla založena na bezpodmínečné lásce, nýbrž na očekáváních. Od útlého věku mu bylo vštěpováno, jak se má správný Ashcroft chovat, co se od něj očekává a jaké místo mu ve společnosti náleží. Nikdy mu nebylo zapotřebí vysvětlovat, proč by měl být hrdý na své jméno. To se zkrátka předpokládalo. Stejně jako se předpokládalo, že jednou převezme svůj díl odpovědnosti za rodinu. Chyby se odpouštěly, pokud zůstaly za zavřenými dveřmi. Slabost se netolerovala, pokud ji někdo mohl spatřit. A Cyrus se naučil, že není důležité být bez viny, nýbrž nedovolit nikomu, aby mu ji mohl prokázat.
II. A Hunter by Choice
K lovectví se Cyrus nedostal z nouze ani proto, že by mu rodina nedokázala zajistit pohodlnější budoucnost. Právě naopak. Měl dostatek možností, aby si mohl vybrat prakticky cokoli, a právě proto se jeho volba setkala s nepochopením. Lov mu však poskytoval něco, co mu žádná společenská funkce ani správa rodinného majetku nabídnout nemohly. Přímou moc nad životem a smrtí. Zpočátku se držel pravidel, plnil zadané úkoly a dělal přesně to, co se od něj očekávalo. Časem ale přestal rozlišovat mezi tím, co bylo jeho povinností, a tím, co mu přinášelo potěšení. Pokud byl někdo označen za hrozbu, neviděl důvod zpochybňovat rozhodnutí těch, kteří jej za ni označili. A pokud se mu při lovu dostalo i něčeho víc než pouhého uspokojení z dobře vykonané práce, nepovažoval to za problém.
Mnozí by řekli, že Cyrus své rozsáhlé vzdělání a znalosti zahodil, když si vybral kariéru lovce, pro Cyruse to však bylo to vůbec nejlepší rozhodnutí. Lovit a zabíjet morbidy mu přinášelo radost, kterou by jen málokdo svedl pochopit. Nebyli to však jen krvežíznivé bestie, kterých se Crimson Court potřeboval zbavit - byli to lidé, byli to nepohodlní vyvrhelové. A každého jednoho z nich měl Cyrus na svědomí. Ne, že by to jeho svědomí nějak škodilo, Cyrus nemohl přihlížet smrti s větší lhostejností. Co víc, když se mu náhodou naskytla příležitost okusit lidskou krev přímo ze zdroje, nikdy se tomu nebránil. A nikdo se u Nepohodlných neptal, jak je zabil. Nejsnadnější bylo zkrátka používat zbraň, která se přímo nabízela a se kterou byl zrozen. Ne, že by neuměl používat zbraně - vlastní celou sbírku za kterou by se nemusel stydět ani ten nevětší americký patriot - jeho zuby jsou však silnější než kulky.
S tím, jak snadno Cyrus přistupoval ke svému poslání a s tím, jakou radost a jakou sílu cítil pokaždé, když se z někoho napil, se v jeho hlavě začal rodit jiný plán. Cyrus neměl problémy se sociálním životem. Vždy byl společenský a uměl si udržet kontakty. A s tím také přicházely jeho soukromé večírky a plesy, které pořádal ve svém soukromém sídle.
III. The House of Sin
S přibývajícími lety se Cyrusovi podařilo vybudovat si život, který byl jen málo závislý na každodenních povinnostech vůči rodině. Jeho soukromé sídlo se stalo místem, kde mohl přijímat hosty podle vlastního uvážení a kde se společenské konvence postupně měnily v pouhou formalitu. Večírek, který začal jako setkání několika známých, se postupně proměnil v událost, na niž se čekalo a o níž se mluvilo, byť jen v náznacích. Pozvání do jeho domu znamenalo, že člověk patří do určitého okruhu. A Cyrus si dával pozor, koho do něj pustí.
Nešlo mu pouze o zábavu. Líbila se mu představa, že ve vlastním domě určuje pravidla on a že lidé, kteří by jinde dbali na každé slovo a gesto, se u něj mohou přestat kontrolovat. To, co zpočátku začínalo jako nevinná zábava pro pár vybraných, se stalo známou akcí, na kterou se však nikdo bez pozvání nedostal. Cyrus si navíc dával velmi dobrý pozor, aby v jeho domě byli všichni se stejným míněním jaké měl on sám. Tím bylo přesvědčení o upíří nadřazenosti, to, že se zbytečně umenčovali jen kvůli slabšímu druhu, kterým lidé byli.
V jeho domě se mohlo všechno — upíři se tu mohli pást na ženách, které si tu Cyrus vydržoval, mohli si s nimi dělat, co chtěli. Mohli je zabíjet. O vše se Cyrus postaral, všechny usvědčující důkazy zmizely a nikdo po odpovědích nikdy nepátral. Cyrus si totiž moudře vybíral ženy, které nikdo nepostrádal - a skoro nikdy to nebyly Angličanky. Byly to ženy na okraji společnosti, mladé dívky, které utekly z domova.
A ach, jak bylo snadné je přesvědčit! Stačilo pár sladkých slov o tom, že je promění v upírky - jako by toho byl schopný - a ony mu důvěřovaly, protože jejich znalosti o krevsajících bestiích pramenily jen z červené knihovny a z moderních báchorek, kde se naivní lidské holky stávaly upírkami jako na běžícím pásu. Žádná nepochybovala. Všechny se mu podvolily. Proč by nechtěly žít v luxusu, který nabízel? Byť jen na chvíli, než skončí jako oběť jeho samotného či některého z jeho hostů.
IV. An Unwelcome Exile
Bohužel pro něho se však po mnoha letech propitých nocí, po večírcích na kterých se dělo vše o čem se nemluvilo, se o mizející dívky začal přeci jen někdo zajímat. Skládal si všechny indície k sobě, kousek po kousku, střípek po střípku. Cesta vedla k upírům a jmenovitě jen k jedinému. Cyrus se z lovce stal lovnou zvěří. Ne, že by mu to vadilo, ne, že by si toho vůbec všiml. Někdo si však uvědomil nebezpečí, které svým chováním představoval. Cyrus se nikdy nedozvěděl, zda to byl člen rodiny, nebo někdo z Crimson Court, ale jeho chování se předneslo jako nevyhovující, jako riziko. Cyrus si to vyslechl, ale nezáleželo mu na tom. Dělal to, co se po něm chtělo, nikdy si nekladl podmínky, ani nikdy neodporoval. Neměl proč se vzdávat svého potěšení a to, čemu neskrývaně věřil.
Jenže rozhodnutí padlo. Rozhodnutí o kterém Cyrus zpočátku nevěděl, jenže jak se kolem něho stahovala smyčka a jak se soukromý detektiv blížil více a více jeho odhalení, Ashcroftovi se rozhodli, že zkrotit Cyruse dovede jen jediné - závazek. Svatba. Žena. A domluvené sňatky bylo něco, k čemu se rodina uchylovala velmi často. To, že mu vybrali jeho vlastní sestřenici tak nebylo překvapivé, Cyrus však nebyl zrovna potěšený. Nebylo to ani tak o Darcy - ta byla krásná a on nepochyboval, že mu dá pár upířích dětí - ale o to, že mu rodina chtěla sebrat jeho svobodu, kterou si vydobil tím, co pro všechny dělal. Trestali ho jen protože jim jeho bezohlednost začínala připadat jako problém. Nezáleželo na tom, že stále vykonával to, co se od něho očekávalo. Chtěli ho svázat.
Nakonec se tomu nebránil. Byl zvyklý vykonávat pokyny a plnit očekávání. Pokud si měl vzít Darcy, pak to udělá. Rodina v tom viděla samé výhody - spojení s americkou větví, která byla stejně mocná jako ta anglická… a navíc skryjí Cyruse a jeho hříchy před možnými čmuchali, kteří by se zajímali o rozsáhlý hřbitov na pozemcích jeho soukromého sídla. To, že tam pár mrtvol přibylo by nejspíše nikdo neodhalil a vše, co mohli mít detektivové ve svých rukách byly jen nepřímé důkazy, i přesto bylo lepší, když Cyrus pár let nebude vířit vody.
Do Jericha odcestoval sám jen se svým komorníkem, který měl nepřeberné množství jizev - někdo přeci jen musel svého pána krmit, aby měl dost sil na boj s nečistými. To další, co si sebou do Ameriky vzal, bylo znechucení. Neměl rád tu zemi bez historie a s tím jejich nechutným patriotismem. Když vystupoval ze soukromého letadla, měl u sebe deštník, protože v Londýně pršelo. Tady svítilo slunce a všichni se tvářili, že tohle je vhodné místo na to, kde se měl skrýt. „Nechutné,“ zavrčel podrážděně. Jeho život v Americe měl být jednoduchý. Chtěl okouzlit Darcy a získat si jí, aby co nejméně kladla odpor při svatbě. To byl první jeho úkol. Tím druhým bylo přežít.
ZAJÍMAVOSTI
-
Je členem Crimson Court, stejně jako zbytek jeho rodiny.
-
Měří 193 cm.
-
Nikdy se nedívá na hodinky, když s někým mluví. Považuje to za projev špatného vychování.
-
Pamatuje si jména lidí, které potkal, i když si na ně samotné nemusí vzpomenout s kdovíjakým nadšením.
-
Nesnáší, když se někdo bez dovolení dotýká jeho věcí. Zvláště pokud jde o předměty, které mají historickou nebo uměleckou hodnotu.
-
Má velmi suchý humor a občas pronese něco natolik nevhodného, že si jeho okolí není jisté, zda to myslel vážně.
-
Dárky vybírá pečlivě a očekává, že jejich příjemci ocení nejen jejich hodnotu, ale také úsilí, které jejich výběru věnoval.
-
Lhostejnost považuje za mnohem větší urážku než otevřenou nezdvořilost.
-
Pokud si musí vybrat mezi krásným a praktickým, nejprve se pokusí najít způsob, jak mít obojí. Praktická stránka věci má ovšem tendenci ustupovat té estetické.
-
Nesnáší, když někdo chodí pozdě na schůzky, přestože sám nepovažuje za nutné vysvětlovat, proč nechal ostatní čekat.
-
Nikdy nezapomíná na urážky. Může se tvářit, že na incident dávno zapomněl, ale ve skutečnosti pouze čeká na vhodnější příležitost.
-
Když se nudí, rád pozoruje ostatní a odhaduje jejich slabiny. Považuje to za mnohem zábavnější než většinu běžné konverzace.
-
Nerad žádá o pomoc. Pokud něco nezvládne sám, raději si najde někoho, kdo to udělá za něj, a přesvědčí sám sebe, že přesně takový byl jeho záměr.
-
Pokud se mu někdo omluví, zajímá ho především to, zda dotyčný chápe, co udělal špatně. Samotná omluva pro něj nemá téměř žádnou hodnotu.
-
Nikdy nepřizná, že se ztratil. Raději bude tvrdit, že si chtěl dané místo prohlédnout.
-
Má neobyčejně dobrou paměť na hlasy. Dokáže poznat člověka, kterého dlouho neviděl, i podle několika slov pronesených z vedlejší místnosti.
-
Nemá rád, když mu někdo sahá na rameno nebo ho jinak nečekaně dotýká. Výjimky existují, ale je jich velmi málo.