Bellamy se narodil v Londýně do zámožné britské rodiny měňavců, jejíž kořeny sahají hluboko do evropské minulosti. Navzdory značnému majetku a rozsáhlým kontaktům si rodina zakládá na jisté míře diskrétnosti. O původu jejího jmění se toho mnoho neví a samotní členové nemají ve zvyku poskytovat příliš podrobná vysvětlení. Oficiálně stojí za jejich bohatstvím několik úspěšných podnikatelských aktivit a dlouholeté investice. Skutečnost je však o něco komplikovanější. Bellamyho rodiče totiž již řadu let udržují úzké vztahy s rodem Drăvescu, pro který díky svým schopnostem měňavců obstarávají nejrůznější diskrétní služby. Povaha jejich práce vyžaduje značnou flexibilitu a nezřídka také změnu působiště. Rodina se tak během Bellamyho dětství opakovaně stěhovala, nejprve mezi různými evropskými městy, později i za Atlantik. Bellamy vystřídal několik domovů a škol, přičemž důvody jednotlivých přesunů mu nebyly vždy zcela jasné.

Navzdory častému stěhování prožil poměrně šťastné a bezstarostné dětství. Rodina držela pohromadě a díky svému bohatství si mohla dovolit zachovat vysoký životní standard bez ohledu na to, kde právě pobývala. Na změny prostředí si zvykl poměrně snadno a v každém novém působišti si zpravidla rychle našel přátele. Zároveň vyrůstal obklopen několika sourozenci, dostatkem pozornosti a prakticky vším, co si mohl přát. Rodiče se mu věnovali, a přestože jim pracovní povinnosti občas nedovolovaly trávit s dětmi tolik času, kolik by chtěli, na rodinný život nikdy zcela nezanevřeli. V jejich domácnosti nebyla nouze o smích, hádky, sourozenecké naschvály ani nejrůznější lumpárny, při nichž se schopnosti měňavců ukazovaly jako obzvlášť užitečné.

Sourozenci se přitom povahově značně liší. Zatímco někteří jsou zodpovědní, cílevědomí a ve svém jednání podstatně zdrženlivější, jiní Bellamyho zálibu v neplechách ochotně podporovali. On sám byl odmala tím, kdo zpravidla přišel s nápadem, který se ostatním zpočátku zdál příliš hloupý na to, aby jej kdokoli skutečně uskutečnil. Bellamy ovšem podobné pochybnosti vnímal jako pobídku. Z nejedné dětské hry se tak stal malý rodinný skandál a není pochyb, že rodičům přidělal několik předčasných šedin. Přesto nikdy nebyl považován za vyloženě problémové dítě. Dokázal být okouzlující, přítulný a natolik přesvědčivý ve svých omluvách, že si nezřídka vysloužil další příležitost napravit své chování. Zda ji skutečně využil, je ovšem jiná otázka.

O skutečném rozsahu rodinných aktivit má sám Bellamy pouze omezené povědomí. Ví, že jeho rodiče znají vlivné osobnosti, že se některé záležitosti doma neprobírají před návštěvami a že existují otázky, na které se odpovědi nedočká. Ani to mu ovšem nebrání v tom, aby se čas od času pochlubil známostí, kterou by bylo rozumnější nezmiňovat. Rodiče jej proto do svých obchodních záležitostí příliš nezasvěcují, což Bellamy považuje za poněkud nespravedlivé, ale nikoli za důvod k vážnějšímu konfliktu. Jeho budoucnost ostatně nikdy nebyla pevně naplánována a rodina na něj zatím nevyvíjí zvláštní tlak, aby pokračoval v jejích šlépějích.

Rozhodnutí poslat Bellamyho na akademii Nevermore tak bylo poměrně přirozené. Rodina si školu dlouhodobě cení jako instituce, která mladým vyvrhelům poskytuje kvalitní vzdělání i příležitost rozvíjet jejich schopnosti. Patří rovněž mezi její štědré finanční podporovatele, ačkoli se o výši a podobě těchto příspěvků veřejně příliš nemluví. Bellamy je si rodinného postavení dobře vědom a občas se jím neváhá ohánět, zvláště pokud se ocitne v nějakém průšvihu. Nakolik mu však toto privilegium skutečně pomáhá, je poněkud diskutabilní.

Na akademii se rychle zabydlel a odloučení od domova mu žádné výraznější obtíže nepřineslo. Nové prostředí, množství neznámých tváří a příležitosti k nejrůznějším dobrodružstvím pro něj byly dostatečnou motivací, aby se do studentského života vrhl po hlavě. Školní prospěch ovšem nikdy nepatřil mezi jeho nejvyšší priority. Přestože mu rozhodně nechybí nadání, jen málokdy je ochoten věnovat se něčemu, co nepovažuje za zajímavé. Rodiče nad jeho studijními výsledky občas kroutí hlavou, ale Bellamy zůstává přesvědčený, že si v životě nějak poradí. Koneckonců, zatím mu to vždycky vyšlo.