



19.10. 1990 ✠ JERICHO, USA ✠ MĚŇAVEC ✠ MERISA SHAMSI
ČLENKA MĚSTSKÉ RADY
THEMichell
i can become Anyone, but i am still learning how to be myself

CHARAKTER
Beatrice je člověk, který jen málokdy jedná bez rozmyslu. Zatímco někteří se nechávají unášet prvními dojmy, ona raději pozoruje, naslouchá a snaží se pochopit, co se za nimi skutečně skrývá. Má přirozený talent všímat si detailů, které ostatním unikají, a její paměť jí dovoluje uchovávat si i zdánlivě bezvýznamné informace. Nezapomíná na tváře, rozhovory ani drobné nesrovnalosti v chování lidí. Právě díky tomu bývá jen obtížné něco před ní dlouhodobě skrývat. Sama však dobře ví, že ne všechno, co člověk odhalí, musí také vyslovit nahlas.
Na první pohled působí poměrně klidně, rozumně a sebejistě. Není člověkem, který by potřeboval neustálé ujišťování o vlastní hodnotě, ani nemá potřebu všem kolem dokazovat svou inteligenci. Mnohem raději nechává ostatní, aby si na ni vytvořili vlastní názor. Dokáže vést rozhovor téměř s kýmkoli a přizpůsobit se různým společenským situacím, aniž by působila nepřirozeně. Přestože jí nedělá problém pohybovat se mezi lidmi, neznamená to, že jim automaticky důvěřuje. Beatrice se naučila, že první dojem může klamat a že i za tím nejpřesvědčivějším úsměvem se mohou skrývat úmysly, které by člověk raději nepoznal.
Její největší předností je schopnost přemýšlet v souvislostech. Baví ji rozebírat lidské chování, hledat motivace a přicházet na to, proč se lidé rozhodují právě tak, jak se rozhodují. Politika, historie a společenské vztahy pro ni nejsou pouze předmětem studia, ale také způsobem, jak lépe porozumět světu. Umí argumentovat, zachovat si chladnou hlavu a najít řešení i ve chvílích, kdy ostatní jednají pod vlivem emocí. Někdy však přemýšlí až příliš. Má sklon analyzovat vlastní rozhodnutí, hledat v nich chyby a vracet se k situacím, které už dávno nemůže změnit. Přestože dokáže působit velmi přesvědčivě, její vztah k pravdě není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Beatrice totiž dobře ví, jak snadné je ovlivnit to, co si o člověku ostatní myslí. Sama tuto schopnost využila způsobem, na který není příliš hrdá, a právě proto si dnes dává větší pozor na hranici mezi chytrou strategií a manipulací. Neznamená to, že by se z ní stal někdo naivní, kdo věří, že každý člověk jedná s dobrými úmysly. Jen se snaží nezapomínat, že ne všechno, co lze udělat, by se také udělat mělo.
Rodina pro ni představuje jednu z mála věcí, které jsou důležitější než vlastní ambice. K otci má hluboký vztah a navzdory všem neshodám jí záleží i na matce. Nejtěsnější pouto ji však pojí s mladším bratrem Bastianem. Jeho ztráta ji zasáhla mnohem víc, než by kdy přiznala, a hledání, které kvůli němu podstoupila, jí připomnělo, že některé věci se nedají vyřešit pouhým přemýšlením. Někdy člověk musí jednoduše zůstat, i když neví, co říct nebo jak pomoci.
Své měňavecké schopnosti vnímá jako dar i nebezpečí zároveň. Dokáže se přizpůsobit téměř jakékoli situaci, ale dobře si uvědomuje, jak snadno může při neustálém přijímání cizích podob ztratit samu sebe. Snaží se proto najít rovnováhu mezi tím, kým se dokáže stát, a tím, kým skutečně je. Beatrice už nechce být někým jiným jen proto, aby někam zapadla nebo něčeho dosáhla. Tentokrát chce zjistit, co dokáže vybudovat pod vlastní tváří.

MINULOST
Beatrice strávila první roky svého života v Jerichu, kde vyrůstala po boku svého otce Johna a mladšího bratra Bastiana. Její matka Meloria rodinu opustila, když jí byly pouhé tři roky, a zanechala po sobě prázdné místo, které Beatrice dlouho nedokázala pochopit. Byla příliš malá na to, aby rozuměla důvodům dospělých, a tak si postupně vytvořila vlastní představu o tom, proč odešla. Přestože jí otec nikdy nedával pocítit, že by jí něco chybělo, otázka matčiny nepřítomnosti ji provázela celé dětství. Naučila se však příliš neptat a raději se soustředila na to, co měla před sebou. Rodina pro ni vždy představovala důležitou jistotu a především k otci si vytvořila velmi blízký vztah. Byl to právě on, kdo ji učil samostatnosti, trpělivosti a tomu, že ne všechno v životě musí mít okamžité řešení.
Už od malička se Beatrice odlišovala především svou povahou. Zatímco její mladší bratr Bastian býval neposedný a často se dostával do problémů, ona dávala přednost knihám, pozorování a hledání odpovědí. Neznamenalo to, že by byla přehnaně poslušná nebo se vyhýbala dobrodružství. Jen potřebovala věcem rozumět, než se do nich pustila. Měla výbornou paměť, všímala si drobných detailů a dokázala si spojovat informace, které ostatním unikaly. Právě tyto vlastnosti ji postupně přivedly k zájmu o lidské chování, společenské vztahy a fungování světa kolem ní. Zatímco Bastian se ve svých schopnostech postupně obracel spíše ke zvířatům, Beatrice fascinovali lidé. Jejich rozhodnutí, motivace, slabosti i způsob, jakým dokázali před ostatními skrývat své skutečné úmysly.
V jedenácti letech nastoupila na akademii Nevermore, která se stala důležitou součástí jejího dospívání. Nové prostředí jí nabídlo možnost rozvíjet vlastní schopnosti a poznat lidi, mezi kterými nemusela svou odlišnost nijak vysvětlovat. Studium jí šlo dobře a poměrně brzy se ukázalo, že je akademicky založená. Měla ráda předměty, které vyžadovaly přemýšlení, argumentaci a schopnost dívat se na jednu situaci z více úhlů. Nikdy jí nestačilo znát správnou odpověď. Chtěla vědět, proč je správná a co by se stalo, kdyby se okolnosti změnily. Postupně se u ní začal projevovat zájem o politiku, historii a společenské systémy, protože právě v nich nacházela odpovědi na otázky, které ji zajímaly už od dětství. Její studium však nebylo pouze o známkách a povinnostech. Nevermore jí poskytlo také prostor, kde si mohla začít utvářet vlastní osobnost nezávisle na rodině. Byla zvyklá přebírat zodpovědnost a mít věci pod kontrolou, a proto pro ni nebylo vždy jednoduché připustit si, že ne všechno dokáže vyřešit sama. Přesto se naučila spoléhat na vlastní úsudek a postupně získávala větší jistotu.
Když se v osmnácti letech její matka po dlouhých letech vrátila, Beatrice už nebyla dítětem, které si její odchod nedokázalo vysvětlit. Byla mladou ženou, která si mezitím vytvořila vlastní představy o rodině, důvěře a odpuštění. Meloriin návrat v ní vyvolal směsici zvědavosti, nedůvěry a potlačovaného zklamání. Část jejího já chtěla matku poznat a pochopit, druhá se obávala, že se znovu dočká pouze dalšího odchodu. Přesto jí postupně dovolila, aby se stala součástí jejího života. Jejich vztah se neobnovil přes noc, ale časem si k sobě našly cestu. Beatrice se snažila pochopit matčiny důvody, aniž by popírala vlastní zkušenost s její nepřítomností. Zároveň se však ukázalo, že obnovení vztahu s Melorií neznamená automaticky zlepšení vztahů s celou její novou rodinou. S matčiným manželem Richardem a nevlastním bratrem Cyrusem si příliš nerozuměla a jejich vzájemná nevraživost přetrvávala. Beatrice se přesto rozhodla, že nebude kvůli nim zavrhovat možnost poznat matku znovu. Jejich vztah pro ni zůstával něčím osobním, co si chtěla vybudovat podle vlastních pravidel.
Po dokončení Nevermore pokračovala ve studiu na univerzitě, kde si vybrala politologii. Tento obor pro ni představoval přirozené pokračování jejího zájmu o lidi a společnost. Fascinovalo ji, jak vznikají rozhodnutí, která ovlivňují celé komunity, jak fungují místní instituce a jak velký rozdíl může udělat člověk, který dokáže naslouchat a správně odhadnout situaci. Studium úspěšně dokončila a následně se vydala hledat vlastní místo ve světě. Její cesta ji zavedla do New Yorku, kde doufala, že získá nové zkušenosti, vyzkouší si život mimo známé prostředí a zjistí, co vlastně od budoucnosti očekává.
Zpočátku jí velkoměsto nabízelo přesně to, co hledala. Nové možnosti, neustálý pohyb a tisíce lidí, které mohla pozorovat. Čím déle tam však žila, tím více si uvědomovala, že jí takový život nemusí vyhovovat. Všude kolem ní se střídaly tváře, příběhy a příležitosti, až měla pocit, že se v tom množství sama ztrácí. Její měňavecké schopnosti jí navíc poskytovaly možnost měnit vlastní vzhled téměř podle nálady. Zpočátku to vnímala jako výhodu, ale postupem času začala svou podobu měnit častěji, než bylo nutné. Někdy chtěla jednoduše zapadnout, jindy se vyhnout pozornosti nebo vyzkoušet, jak se k ní budou lidé chovat v jiné tváři. Pozorování lidských reakcí ji stále bavilo, jenže pomalu přestávala rozlišovat mezi tím, kým chtěla být, a tím, kým se dokázala stát. Nešlo o náhlou krizi ani o jedinou událost, která by jí převrátila život naruby. Spíše se v ní postupně hromadil pocit, že se příliš dlouho snaží najít odpovědi na nesprávném místě. Měla vzdělání, možnosti a schopnosti, které jí dovolovaly začít téměř kdekoliv, ale přesto se necítila úplně doma.

Začala si uvědomovat, že ji neláká představa kariéry, při níž by musela neustále soupeřit s ostatními nebo se přizpůsobovat tempu velkoměsta. Chtěla dělat něco, co by mělo konkrétní dopad, něco, u čeho by znala lidi, pro které pracuje, a rozuměla prostředí, v němž žije. A především chtěla znovu získat jistotu sama v sobě. Potřebovala místo, kde nebude mít pocit, že musí být někým jiným, aby mohla někam patřit.
Postupně se Beatrice začala více angažovat v místním politickém dění. Její vzdělání, schopnost číst v lidech a přirozený talent přizpůsobit se různým situacím jí otevíraly dveře, ke kterým by se jiní dostávali jen obtížně. Zpočátku se snažila prosazovat především prostřednictvím argumentů, promyšlených návrhů a schopnosti pochopit, co lidé skutečně potřebují. Brzy však zjistila, že politika není jen o správných rozhodnutích, ale také o dojmu, který člověk vyvolává, a o tom, jak snadno lze veřejné mínění nasměrovat žádoucím směrem. Právě tehdy se rozhodla využít svou měňaveckou schopnost způsobem, který dosud považovala za nepřijatelný. Celou svou politickou kariéru v New Yorku totiž budovala pod cizí tváří. Převzala podobu člověka, jehož identita jí umožňovala pohybovat se ve společnosti, získávat důvěru a postupně si budovat vliv, aniž by kdokoli tušil, kým ve skutečnosti je. Zpočátku jí to připadalo jako pouhý způsob, jak si usnadnit cestu vzhůru, ale postupem času se její hra stala mnohem nebezpečnější. Když se jí naskytla příležitost odstranit politického protivníka, neváhala jeho podobu zneužít k činům, které poškodily jeho kampaň i pověst. Zrada jí vyšla lépe, než čekala. Zatímco se jeho podpora hroutila, Beatrice získávala prostor, vliv a důvěru lidí, kteří v ní začali vidět schopnou a perspektivní političku. Poprvé okusila, jak snadné je dosáhnout svého, když člověk přestane řešit, zda je zvolená cesta správná.
spěch jí však nepřinesl očekávaný pocit zadostiučinění. Čím déle sledovala následky svého jednání, tím obtížněji si dokázala namlouvat, že šlo pouze o chytrý politický tah. Nezničila jen kampaň svého protivníka, ale vědomě zneužila důvěru lidí a vlastní schopnost, kterou dříve vnímala především jako prostředek k poznávání světa. Vždy ji fascinovalo lidské chování a slabosti, jenže tentokrát se z pozorovatelky stala někým, kdo těchto slabostí využil k vlastnímu prospěchu. Uvědomila si, že se pomalu mění v člověka, kterým nikdy nechtěla být, a že pokud bude pokračovat, jednou už možná nedokáže poznat rozdíl mezi promyšlenou strategií a obyčejnou manipulací. Rozhodnutí opustit New York proto nepřišlo ze dne na den, ale postupně v ní uzrálo. Její odchod byl navíc mnohem jednodušší, než by byl pro kohokoli jiného. Nikdo totiž ve skutečnosti neznal její pravou tvář, a tak neměla co vysvětlovat ani komu se zpovídat. Stačilo odložit identitu, pod níž si vybudovala svou kariéru, a zmizet, jako by tam nikdy nebyla. Vrátila se do Jericha za otcem, k místu, kde nemusela svou hodnotu dokazovat získaným vlivem ani předstírat, že je někým jiným. Doufala, že v prostředí, které znala od dětství, znovu najde pevnou půdu pod nohama a přijde na to, jak své schopnosti využívat, aniž by kvůli nim ztrácela samu sebe.

Návrat domů pro ni však neznamenal pouze příležitost vyrovnat se s vlastními rozhodnutími. Současně se musela postavit i bolesti, před kterou se dlouho nemohla nijak chránit - ztrátě Mayi, Bastianovy snoubenky, a následnému zmizení vlastního bratra. Když se dozvěděla, co se v osudnou noc stalo, jen těžko si dokázala představit, čím si Bastian musel projít. Věděla, jak moc Mayu miloval, jakou společnou budoucnost si plánovali a jak důležitá pro něj byla. Myšlenka, že přišel o ženu, se kterou chtěl strávit zbytek života, v ní vyvolávala bezmoc i strach.
Když se po soudním procesu od rodiny vzdálil a nakonec s ním ztratili kontakt, Beatrice se odmítla smířit s tím, že by ho měli jednoduše nechat jít. Začala pátrat po jeho stopách, zjišťovala, kde se naposledy zdržoval, obracela se na lidi, kteří ho mohli potkat, a snažila se poskládat dohromady alespoň útržky informací, které by ji k němu přivedly. Devět měsíců bez jediné zprávy pro ni bylo obdobím plným nejistoty.
Nevěděla, zda je její bratr v bezpečí, zda se dokáže o sebe postarat, ani jestli vůbec chce, aby ho někdo našel. Přesto hledání nevzdala. Nakonec se jí podařilo vypátrat, že se uchýlil do Mexika, kde se snažil utopit svůj žal v alkoholu a drogách. Beatrice pochopila, že nestačí jen zjistit, kde je. Musela se k němu dostat a přesvědčit ho, že ještě existuje důvod vrátit se zpátky.
Když ho konečně našla, nesetkala se s bratrem, kterého si pamatovala z Jericha. Bastian byl zlomený, ztracený a natolik pohroužený do vlastního smutku, že pro něj návrat do běžného života musel působit téměř nemožně. Beatrice se ho přesto snažila dostat z nejhoršího a přimět ho, aby se přestal před světem skrývat. Nemohla mu vrátit Mayu, odstranit jeho pocit viny ani změnit to, co se stalo v lese, mohla mu však připomenout, že na svůj žal nemusí být sám. Nakonec se jí podařilo přesvědčit ho k návratu do Spojených států, kde mu jejich matka zaplatila odvykací léčbu v New Yorku. Věděla, že tím jeho boj zdaleka nekončí, a nemohla ani očekávat, že se všechno vrátí do původních kolejí. Přesto pro ni bylo důležité, že ho dostala zpátky a že dostal alespoň šanci začít znovu. Bastian se od té doby změnil a jeho někdejší bezstarostnost vystřídala uzavřenost, sarkasmus a nedůvěra, za nimiž skrýval vlastní zranitelnost. Beatrice si uvědomovala, že mu nemůže nařídit, aby se znovu naučil žít, ani za něj nést následky jeho bolesti. Mohla tu však být pro něj, stejně jako on kdysi býval součástí jejího světa. A možná právě díky tomu začala lépe chápat, že skutečná pomoc někdy nespočívá v tom najít správné řešení, ale zůstat po boku člověka i tehdy, když žádné řešení neexistuje.

PROMĚNY
PLAVOVLÁSKA

Tuto podobu Beatrice využívala během své politické kariéry v New Yorku, kde pod cizí identitou postupně získávala vliv a důvěru veřejnosti. Nešlo přitom o pouhé napodobení něčího vzhledu. Této tváři věnovala tolik času, že si dokázala zapamatovat i ty nejmenší detaily, díky čemuž ji dokázala udržovat s mimořádnou přesností. Blond vlasy, rysy obličeje i celkový vzhled pro ni postupně přestaly představovat pouhou masku a staly se součástí identity, kterou dlouhodobě používala. Beatrice tuto podobu trénovala pravidelně a důsledně, až ji dokázala přijmout téměř bez přemýšlení. Pod touto tváří vedla jednání, budovala vztahy a manipulovala s politickým děním, aniž by kdokoli tušil, kdo se za ní ve skutečnosti skrývá. Dnes už tuto podobu nepoužívá, přesto si ji pamatuje lépe než většinu ostatních. Byla totiž důkazem toho, jak daleko dokázala zajít, když jí na výsledku záleželo víc než na způsobu, jakým ho dosáhne.
LIŠKA

Liška je podobou, kterou si Beatrice oblíbila pro její nenápadnost a přirozenou ostražitost. Dokáže měnit její srst podle ročního období, umožňuje jí proto snadno splynout s prostředím, ale ani v městských ulicích nepůsobí nijak zvláštně. V této podobě je mimořádně všímavá, trpělivá a opatrná. Dokáže dlouhé chvíle pozorovat okolí, aniž by na sebe upozornila, a jakmile vycítí nebezpečí, raději se stáhne, než aby riskovala zbytečnou konfrontaci. Liščí podoba jí připomíná, že ne každou situaci musí vyřešit přímým zásahem. Někdy stačí zůstat stranou, sledovat dění a počkat na správnou příležitost. Přestože působí roztomile, není radno podceňovat její mazanost. Beatrice si i ve zvířecím těle zachovává svou schopnost vyhodnocovat situace a hledat nejvýhodnější cestu. Je to však jediná podoba zvířete, kterou ovládá bez problémů.
LIDSKÉ PODOBY
Beatrice dokáže převzít podobu jiného člověka, pokud má dostatek času důkladně si prostudovat jeho tvář. Pomoci jí může osobní setkání, fotografie nebo opakované pozorování. Čím více příležitostí má daného člověka studovat, tím přesnější jeho podobu dokáže vytvořit. Nejde však o schopnost, kterou by mohla používat bez omezení. Každá podoba vyžaduje určitou míru soustředění a zapamatování jednotlivých rysů, přičemž bez pravidelného procvičování se přesnost postupně vytrácí. Nejdříve zapomíná drobné detaily, později začíná mít problém udržet podobu v takové kvalitě, aby byla od skutečného člověka prakticky k nerozeznání. Aby si ji obnovila, potřebuje dotyčného znovu vidět nebo si jeho vzhled důkladně nastudovat. Pokud však danou podobu dlouhodobě trénuje, dokáže si ji uchovat mnohem déle a používat ji s minimálním úsilím. Právě proto byla její politická identita tak přesvědčivá. Beatrice dobře ví, že její schopnost může být užitečným nástrojem, ale také nebezpečnou zbraní, a proto si pečlivě vybírá, komu dovolí nahlédnout za vlastní tvář.

ZAJÍMAVOSTI
-
Její oblíbená barva je rudá.
-
Nejoblíbenější zvíře je liška a motýl.
-
Mezi její koníčky patří politika, kterou se živý a také čtení detektivních knih.
-
Nějakou dobu žila v New Yorku, kde byla známou političkou.
-
Udržuje si svůj vzhled mladší, než ve skutečnosti je, protože se lehce bojí zestárnout.
-
Trpí krizí s její identitou, kdy sama neví kým vlastně je a snaží se stále najít.
-
Díky neustálému přeměňování jí zůstala jiná barva kůže na různých částech těla. Dokonce má i jinak barevné oči.
-
Její bratr je pro ní vším a chce pro něj to nejlepší i když to dokáže občas přehnat.
-
Měla v New Yorku dlouhodobý vztah, ale nakonec od něj i z města utekla a nikdy mu neřekla proč.

