Beatrice strávila první roky svého života v Jerichu, kde vyrůstala po boku svého otce Johna a mladšího bratra Bastiana. Její matka Meloria rodinu opustila, když jí byly pouhé tři roky, a zanechala po sobě prázdné místo, které Beatrice dlouho nedokázala pochopit. Byla příliš malá na to, aby rozuměla důvodům dospělých, a tak si postupně vytvořila vlastní představu o tom, proč odešla. Přestože jí otec nikdy nedával pocítit, že by jí něco chybělo, otázka matčiny nepřítomnosti ji provázela celé dětství. Naučila se však příliš neptat a raději se soustředila na to, co měla před sebou. Rodina pro ni vždy představovala důležitou jistotu a především k otci si vytvořila velmi blízký vztah. Byl to právě on, kdo ji učil samostatnosti, trpělivosti a tomu, že ne všechno v životě musí mít okamžité řešení.

​

Už od malička se Beatrice odlišovala především svou povahou. Zatímco její mladší bratr Bastian býval neposedný a často se dostával do problémů, ona dávala přednost knihám, pozorování a hledání odpovědí. Neznamenalo to, že by byla přehnaně poslušná nebo se vyhýbala dobrodružství. Jen potřebovala věcem rozumět, než se do nich pustila. Měla výbornou paměť, všímala si drobných detailů a dokázala si spojovat informace, které ostatním unikaly. Právě tyto vlastnosti ji postupně přivedly k zájmu o lidské chování, společenské vztahy a fungování světa kolem ní. Zatímco Bastian se ve svých schopnostech postupně obracel spíše ke zvířatům, Beatrice fascinovali lidé. Jejich rozhodnutí, motivace, slabosti i způsob, jakým dokázali před ostatními skrývat své skutečné úmysly.

V jedenácti letech nastoupila na akademii Nevermore, která se stala důležitou součástí jejího dospívání. Nové prostředí jí nabídlo možnost rozvíjet vlastní schopnosti a poznat lidi, mezi kterými nemusela svou odlišnost nijak vysvětlovat. Studium jí šlo dobře a poměrně brzy se ukázalo, že je akademicky založená. Měla ráda předměty, které vyžadovaly přemýšlení, argumentaci a schopnost dívat se na jednu situaci z více úhlů. Nikdy jí nestačilo znát správnou odpověď. Chtěla vědět, proč je správná a co by se stalo, kdyby se okolnosti změnily. Postupně se u ní začal projevovat zájem o politiku, historii a společenské systémy, protože právě v nich nacházela odpovědi na otázky, které ji zajímaly už od dětství.  Její studium však nebylo pouze o známkách a povinnostech. Nevermore jí poskytlo také prostor, kde si mohla začít utvářet vlastní osobnost nezávisle na rodině. Byla zvyklá přebírat zodpovědnost a mít věci pod kontrolou, a proto pro ni nebylo vždy jednoduché připustit si, že ne všechno dokáže vyřešit sama. Přesto se naučila spoléhat na vlastní úsudek a postupně získávala větší jistotu.

Když se v osmnácti letech její matka po dlouhých letech vrátila, Beatrice už nebyla dítětem, které si její odchod nedokázalo vysvětlit. Byla mladou ženou, která si mezitím vytvořila vlastní představy o rodině, důvěře a odpuštění. Meloriin návrat v ní vyvolal směsici zvědavosti, nedůvěry a potlačovaného zklamání. Část jejího já chtěla matku poznat a pochopit, druhá se obávala, že se znovu dočká pouze dalšího odchodu. Přesto jí postupně dovolila, aby se stala součástí jejího života. Jejich vztah se neobnovil přes noc, ale časem si k sobě našly cestu. Beatrice se snažila pochopit matčiny důvody, aniž by popírala vlastní zkušenost s její nepřítomností. Zároveň se však ukázalo, že obnovení vztahu s Melorií neznamená automaticky zlepšení vztahů s celou její novou rodinou. S matčiným manželem Richardem a nevlastním bratrem Cyrusem si příliš nerozuměla a jejich vzájemná nevraživost přetrvávala. Beatrice se přesto rozhodla, že nebude kvůli nim zavrhovat možnost poznat matku znovu. Jejich vztah pro ni zůstával něčím osobním, co si chtěla vybudovat podle vlastních pravidel.