S dětmi se snažila nějakým způsobem komunikovat, ale patnáct let bylo až příliš dlouhé odloučení a mezi ní a dětmi se vytvořila propast. Prakticky jí znali pouze z fotografií a zvykli si na život bez ní, že jí ani nehledali. Otec tu pro ně vždy byl a ona ne - to měli na paměti celá léta tehdy i potom. Meloria poté Johnovi předložila rozvodové papíry, které po něm chtěla podepsat. Chtěla si vzít jiného muže, se kterým měla dalšího syna. V té době devítiletého lidského chlapce, kterého zanechala v New Yorku, aby mohla všechno vyřídit. Bastian i Beatrice měli rozporuplné pocity - cítili zklamání, vztek, nejistotu ale i zvědavost. Jedna Bastianova část doufala, že matka zůstane, aby jí mohl lépe poznat a jeho druhá stránka jí pohrdala. Nenáviděl jí za to, že je opustila a vnitřně si to dával za vinu, protože odešla až po jeho narození. Měl se za spouštěč nějaké její krize a za důvod, proč je opustila a že tuhle rodinu zničil. 

Matka pak v jejich životech začala hrát významnější roli. Beatrice i Bastian jí byli na svatbě s jejím novým mužem, kde taky poznali svého mladšího bratra Cyruse - rozmazlený, namyšlený a vzteklý fracek, který je nesnášel od prvního momentu a chtěl mít matku jen pro sebe. Záviděl jim jejich vyvrhelské schopnosti a kdykoli u matky trávili čas v The Hamptons, tak jim dělal naschvály. Matka s nimi chtěla napravit vztahy, John byl proti tomu a Bastian s Beatrice chtěli zpátky to, o co kdysi přišli. Mateřská figura bylo něco, co zpočátku nepotřebovali, co odmítali, ale jakmile dostali ochutnávku? Stali se závislými. Nejdřív byli oba sourozenci vůči matce rezervovaný a nepodlehli jejím levným trikům si je koupit, ale časem jí dali druhou šanci, i když jim to Cyrus a jeho otec Richard celkem stěžovali. 

Když Bastian dostudoval akademii Nevermore, tak šel ve šlépějích své sestry a šel na kolej. Hned v první roce vysoké ho ale vyhodili a on už se ke studiu nevrátil. Nevrátil se ale ani do Jericha a žil v New Yorku v jednom z matčiných bytů - střídal jednu práci za druhou, vztahy měl komplikované a ne příliš dlouhé. První holku v posteli měl dokonce až v devatenácti a ve vztazích a citech se neuměl příliš dobře pohybovat. Až na matčiných narozeninách, když mu bylo dvacet čtyři, poznal jednu krásnou ženu. Byla o dva roky mladší a studovala na univerzitě ve Filadelfii. Též byla Měňavcem a s Bastianem si padli do oka téměř hned. Maya byla jeho první skutečnou láskou a zbožňoval její zrzavý rozcuchaný účes. Na zrzku byla až výjimečně nadpozemsky krásná a i když mu vždycky tvrdila, že se může změnit na kohokoliv by chtěl, tak vždy odmítl. Jejich vztah ho posílil, změnil a po třech letech jí požádal o ruku a ona souhlasila. Stalo se tak na jejích narozeninách, které slavili v Jerichu. Otec, který o tajném plánu věděl, se tam dokonce dostavil o berlích, protože si v práci zlomil nohu. Následující rok už měli naplánovanou svatbu a pomalu začali řešit všechny povinnosti, které s ní souvisely. Bastian však nechtěl, aby se jejich vztah proměnil v pouhou sérii plánů, termínů a zařizování. Blížilo se jejich výročí a on dostal nápad, jak ho oslavit trochu jinak. Maya se nejprve smála, když jí svůj plán prozradil. K večeru se oba vydali do lesa za Jerichem. Nikde žádné restaurace, žádné dárky ani slavnostní večeře. Jen ticho lesa, měsíční světlo prosvítající mezi korunami stromů a dva Měňavci, kteří se rozhodli na chvíli zapomenout na svět lidí. Bastian se proměnil v jelena a Maya v laň. Pak společně vyrazili mezi stromy. Běželi lesem jako dvě zvířata, která na jediný večer unikla ze všech pravidel lidského světa. Přeskakovali kořeny, probíhali mezi kapradinami a chvílemi se záměrně jeden druhému ztráceli, jen aby se vzápětí znovu našli. Bylo to trochu dětinské a bláznivé a přesně proto to Bastian miloval.

Krásná noc se proměnila v jeho noční můru. Výstřel proťal noční lesní šum a kulka zasáhla cíl. Bastian se instinktivně skrčil a změnil se zpátky do lidské podoby. Šok a strach mu stejně znemožňovaly soustředění a v trávě se plazil po zemi, volal Mayino jméno a když jí konečně našel, její laní tělo bylo opět lidské a pod ní se rozpíjela krev, kterou ucítil na svých rukách. Ještě před několika okamžiky běžela lesem po jeho boku. Ještě před několika okamžiky byla šťastná. A teď ležela bezvládně v jeho náručí. Pytláci, co se k nim blížili si je spletli s obyčejnou zvěří. Nevěděli, že sledují dva měňavce a že vystřelili na člověka. Bastian se snažil Mayu udržet při vědomí. Volal její jméno, tiskl ruku na zranění a zoufale hledal cokoli, co by mohl udělat. Jenže tentokrát mu jeho schopnost nepomohla. Nemohl se změnit v lékaře, který by věděl, jak ji zachránit. Nemohl změnit minulost ani vzít zpět výstřel, který už zazněl.