top of page
VLKODLACI
...I was made of moonlight and darkness...
Děti luny, Kožešiny nebo lycantropové, na první pohled jsou k nerozeznání od obyčejných lidí. Usmívají se, mluví a žijí mezi nimi, ale nenechte se ošálit nebo pomýlit. Za lidskou tváří se totiž skrývá něco mnohem hrozivějšího. Něco, co se probouzí s příchodem měsíce v úplňku. Monstrum, které nemusí znát slitování.
O původu vlkodlaků koluje nespočet teorií. Jedni tvrdí, že jsou potomky prastarého prokletí; druzí věří, že jejich krev nese odkaz samotné Luny. Jisté je jediné - jejich existence sahá mnohem hlouběji než první zaznamenané dějiny. Jeskynní malby, staré legendy i zapomenuté kroniky napříč světem vyprávějí o lidech, kteří se za svitu měsíce měnili v šelmy. Po staletí žili na okraji lidské společnosti, nikoli proto, že by po tom toužili, ale protože se lidé vždy báli toho, čemu nerozuměli. Hony na čarodějnice, upalování i lovy příšer si vyžádaly mnoho nevinných životů a vlkodlaci nebyli výjimkou. Naučili se proto skrývat, splývat s davem a neupozorňovat na sebe, dokud jim společensky bezpečnější doba neumožnila žít a otevřeněji koexistovat s lidmi.
Pro vlkodlaky není rodina pouhé pokrevní pouto, ale samotný základ jejich existence. Smečka znamená bezpečí, důvěru i bezpodmínečnou loajalitu. V jejím čele odnepaměti stáli rodiče nebo nejzkušenější členové rodu a tato tradice přetrvává dodnes. Zrada smečky patří mezi nejhorší zločiny, zatímco věrnost je hodnotou, kterou nelze ničím nahradit. Na vlkodlaky, jenž žijí samotářským životem, se ostatní vlci dívají skrz prsty a považují je za podivné či nebezpečné. Vlkodlakem se musí daný jedinec narodit, nelze se jím stát pomocí vlkodlačího kousnutí či škrábnutí.
Dalším zásadním okamžikem v životě vlkodlaka je zvlčení, tedy jeho první proměna. Měla by nastat do 18. roku života, mnoho vlkodlačích rodin si však potrpí na zvlčení už kolem třinácti let. Jedinci, u nichž se proměna dlouho neprojeví, bývají posílání na vlkodlačí tábory, které jim mají se zvlčením pomoci. Pokud se však nepromění ani tam, jsou považováni za defekt a vypuzeni ze smečky. Takoví vlci si pak obtížně hledají partnera nebo jiné vlkodlačí uskupení. Strach z neschopnosti proměny a ze smrti v osamění je jedním z největších stresorů mladičkých vlkodlaků. Většinu svých schopností získávají až po první přeměně; výjimkou jsou drápy a zvýšená odolnost, které se projeví dříve. Na Nevermorské akademii jsou takzvané Vlčí klece, určené k bezpečnému uzavření vlkodlačích studentů během úplňku.
Mezi ostatními vyvrhely bývají zpravidla respektováni. Silný smysl pro čest a ochota chránit vlastní smečku i spojence z nich činí cenné přátele, přestože jejich výbušná a hlasitá povaha dokáže vyvolat nejeden konflikt. S upíry je pojí dlouhá historie vzájemné nedůvěry a soupeření, zatímco se sirénami a dalšími vycházejí spíše podle povahy jednotlivců než podle předsudků. S lidmi mají vztahy složitější. Většina Kožichů se mezi nimi naučila žít, pracovat i zakládat rodiny, aniž by se museli zodpovídat ze své pravé podstaty. Přesto mezi oběma světy stále stojí zeď tvořená strachem, předsudky a tajemstvími. Jen málokterý vlkodlak člověku plně důvěřuje - historie je totiž naučila, že největší nebezpečí často nepřichází z lesa, ale z lidského srdce.
Obecně jsou vlkodlaci považováni za hrubé, hlučné, ne příliš sofistikované a občas i necitlivé jedince. Jsou houževnatí, impulzivní a temperamentní, často jednají dříve, než stačí přemýšlet. Dávají přednost činům před slovy a svou přímočarostí dávají jasně najevo, že si servítky rozhodně neberou. Milují soutěžení, fyzickou aktivitu a adrenalin, při nichž si rádi dokazují svou sílu i odvahu. V kolektivu působí dominantně, sebevědomě a někdy až zastrašujícím dojmem. Stejně intenzivně přitom prožívají hněv, radost i náklonnost.
Navzdory své výbušnosti bývají vůči vlastní smečce a nejlepším přátelům nesmírně loajální, ochranitelští a ochotní riskovat vlastní bezpečí pro ty, které považují za své. Často jsou tvrdohlaví, paličatí a neradi ustupují z konfliktů, zároveň si však cení upřímnosti a férovosti. Přetvářku, manipulaci nebo zbabělost obvykle považují za známku slabosti. Většina vlkodlaků se řídí silným instinktem, který je vede k obraně své smečky, svého teritoria i vlastní cti.
SCHOPNOSTI
-
Nadlidská rychlost, síla a smysly
-
Zvýšená odolnost, tvrdší kosti
-
Rychlá regenerace menších zranění
-
Telepatická komunikace s ostatními vlkodlaky během proměny
-
Porozumění psovitým šelmám
-
Používání drápů a tesáků i mimo proměnu
SLABINY
-
Stříbro a oměj vlčí mor
-
Vysokofrekvenční zvuky
-
Jiný vlkodlak/Hyde
-
Emoce
-
Úplněk
-
Permanentní proměna
-
Smrtelnost
V lidské podobě si vlkodlaci dokážou nechat narůst drápy. Jsou velmi dlouhé a silné, ale za stále převážně lidských podmínek nedokáží přeseknout železo a podobné kovy. Náctiletí navíc nejsou tak silní a velcí jako dospělí, kteří dokáží ve vlčí podobě jedinou paží převrátit osobní auto.
První proměna je velmi bolestivá a může trvat několik minut. S každou další si na ni tělo postupně zvyká, stává se přirozenější, leč stále nepříjemnou. Všechny kosti, svaly i vazy se při ní v těle prodlužují a přizpůsobují vlkodlačí podobě, jenž má převážně vlčí rysy s humanoidním vzezřením. Mladí vlci po proměně dosahují výšky mezi 180-190 cm, zatímco dospělí měří od 195-220 cm. Muži jsou zpravidla vyšší a alfy jsou největší.
Na každém mýtu je kousek pravdy. Vlkodlaci jsou alergičtí na stříbro, které je dokáže nepříjemně popálit, způsobit svědivou vyrážku a také je otrávit a zabít, pokud se jim dostane do krevního oběhu. To se může stát při fatálním zranění, jako je postřelení stříbrnými kulkami, pobodání stříbrem nebo otravou drceného stříbra na prach. Poranit je dokáží i běžné kulky a střela do hlavy je pohotově zabije, ale během proměny musí být taková střela z bezprostřední blízkosti. Alergii, smrt i závislost jim způsobuje Oměj vlčí mor a stříbro zanechává jizvy.
Vysokofrekvenční zvuky jsou jim velmi nepříjemné a dokáží je dezorientovat, ochromit nebo zastrašit. Jejich přirozeným 'nepřítelem' může být jiný vlkodlak a nebo hyde, jemuž se vyrovná silou, velikosti i zuřivostí. Po soubojích s takovým protivníkem běžně zůstávají hluboké jizvy, které se už nikdy zcela nezahojí. Vlkodlaci jsou navzdory své odolnosti smrtelní a nedožívají se vyššího věku než lidé. Srážka s vlakem či kamionem v plné rychlosti nebo pád z velké výšky mohou být smrtelné i pro ně.
Emoce a úplněk jsou nejčastějšími a nejpřirozenějšími spouštěči zvlčení. Vztek a strach jsou často pocity, které u nich mohou vést k prodloužení nehtů v drápy či agresivnějšímu chování. Za úplňku se vlkodlaci automaticky přeměňují bez ohledu na svou vůli. Pouze alfy se mohou proměnit kdykoli, ale pokud se přemění během úplňku, riskují permanentní proměnu, jenž vede ke ztrátě lidské podoby i vědomí. Po této skutečnosti se takoví vlkodlaci stávají lovnou zvěří pro ostatní.
Jako lidé mají zesílené všechny smysly a jsou fyzicky zdatnější, silnější a odolnější. Je běžné, že po první přeměně mladý vlkodlak neodhadne sílu a někomu nechtěně zlomí ruku či jej odhodí dva metry daleko. Zvýšená odolnost jim umožňuje rozchodit silné rány a regenerace dokáže zahojit menší zranění, která by se normálně hojila týdny. Do určité míry rozumějí psovitým šelmám, které jsou v jejich přítomnosti nervózní, ale poslušné a submisivní. Během vlčí proměny si vlkodlaci zachovávají lidské vědomí, jejich emoce jsou však mnohem citlivější a snadněji propadají vzteku či agresi.
POUTO
Stejně jako u skutečných vlků panuje mezi vlkodlaky přirozený sklon k monogamii. Neznamená to však, že každý vlkodlak nalezne svého pravého druha hned při první lásce. Než osud svede dohromady dva jedince, jejichž lidská i vlčí podstata se vzájemně přijmou, mohou během života navázat několik běžných partnerských vztahů. Ty mohou být upřímné, hluboké a plné náklonnosti, avšak nikdy nedosáhnou síly skutečného Pouta. Vlkodlak je schopen navázat Pouto s jakoukoli rasou, ale mezi vlkodlaky jsou nejběžnější a nejpřirozenější.
Pokud jsou city, láska a Pouto neopětované, stává se to pro vlkodlaka jednou z nejbolestivějších zkušeností, jakou může během života prožít. Jeho lidské srdce sice dokáže pochopit odmítnutí, avšak vlčí část se s ním smiřuje mnohem obtížněji a vyvoleného druha nadále vnímá jako součást sebe sama. Odmítnutí proto může vést k dlouhodobému smutku, uzavírání se před okolím, zanedbávání vlastních potřeb nebo úniku k alkoholu a jiným návykovým látkám.
Nejkrutější podobou ztráty je násilně Zpřetržené pouto - okamžik, kdy jeden z partnerů zemře. Pro vlkodlaky nejde pouze o ztrátu milované osoby, ale o náhlé odtržení části jejich vlastní duše. V okamžiku smrti druha se Pouto nepřeruší pozvolna, nýbrž se prudce přetrhne a zanechá po sobě bolest, s níž se pozůstalý může vyrovnávat celé měsíce i roky. Mnoho vlkodlaků po takové zkušenosti nová spojení nenavazují - ne proto, že by nemohli, ale protože tak silnou bolest si už nepřejí zažít. Přestože se časem bolest otupí, jizva po zpřetrženém Poutu nikdy zcela nezmizí. Partnerova vůně, hlas ve vzpomínkách nebo místa, která společně sdíleli, mohou i po mnoha letech probudit silné emoce. Nejde již o otevřenou ránu, ale o trvalou připomínku hlubokého spojení, které kdysi existovalo. Někteří jedinci mohou po smrti svého partnera spáchat i sebevraždu.
Vlkodlaci si svého druha/družku zuřivě chrání. Jsou ochotni napadnout i jiného vlkodlaka či vyvrhele, když mají pocit, že je jejich polovička v ohrožení nebo pokud je popadne pocit žárlivosti.
FÁZE MĚSÍCE
Jak je již známo, všichni vlkodlaci se přeměňují během noci, když je měsíc v úplňku. Den před úplňkem bývají mladí vlci neklidní a ti, kteří mají časté problémy se vztekem, mohou často a velmi snadno ztratit kontrolu nad svou vlčí podstatou. Pak jim předčasně vyrůstají tesáky, drápy a nebo zvlčí oči.
Alfy se poprvé projevují během Krvavého úplňku, tedy kompletního zatmění Měsíce. Oproti běžným vlkodlakům jsou větší, silnější, rychlejší a mnohem agresivnější, kvůli čemuž se jich obávají i členové vlastní rasy. Alfy nejsou typickými vůdci smeček, nýbrž nebezpečnými samotáři, kteří jsou ostatními vlkodlaky loveni a zabíjeni.
Superúplněk je mnohem větší, než ten běžný a má na vlkodlaky velmi negativní vliv. Potlačuje v nich většinu lidského vědomí a dělá z nich nemyslící bestie, které jsou schopné zaútočit i na svého nejlepšího přítele a nebo člena smečky. Během roku se objeví v průměru 3-4 superúplňky.
ZAJÍMAVOSTI
-
Vlčí vzhled může být u každého jedinečný. Pokud má daná osoba v lidské podobě obarvené vlasy, např. modrou, projeví se stejná barva i na srsti v oblasti hlavy. Totéž platí pro nalakované nehty, jejichž barva se přenáší na drápy. Říká se, že vlčí podoba je odrazem osobnosti a duše.
-
Vlkodlaci se svou divokost naučili ovládat postupně. Ve středověku si během proměny ještě nedokázali zachovat lidské vědomí.
-
Pigmentové skvrny na kůži či heterochromie zůstávají patrné také ve vlčí podobě. Modré a zelené oči během proměny více září, zatímco hnědé získávají zlatou barvu.
-
Ženské alfy jsou nejvíc vzácné.
-
Mají vyšší tělesnou teplotu než ostatní vyvrhelové.
-
Silou se jim dokáže vyrovnat pouze hyde.
-
Milují červené maso, které je pro ně nejvýživnější.
-
Souboje mezi vlkodlaky mají přísná pravidla a většina končí podřízením slabšího, nikoli jeho smrtí.
bottom of page