top of page
…see what others cannot...
Příběhy o jejich existenci provázejí lidstvo téměř od chvíle, kdy začalo hledat odpovědi na otázky o budoucnosti. Schopnost předpovědět neštěstí, odhalit dávno pohřbené tajemství nebo promluvit s mrtvým snadno vzbuzovala obdiv stejně jako strach. Někteří bývali vyhledávanými rádci panovníků či významných rodin, jiní se svým darem živili mezi obyčejnými lidmi. Stačila však jediná nepohodlná předpověď, špatně vyložená vize a z uznávaného proroka se mohl během okamžiku stát údajný služebník ďábla. Ze všech vyvrhelů tak patřili k těm, kteří nejčastěji končili obviněni z čarodějnictví.
Ani pronásledování však věšteckou tradici nevymýtilo. Ještě dnes se někteří svým nadáním otevřeně živí jako média, jasnovidci, vykladači budoucnosti či duchovní poradci, a právě díky tomu patří k několika málo skupinám vyvrhelů, jenž lidská společnost dokázala částečně přijmout. Vedle skutečně nadaných jedinců se ale vždy pohybovalo nespočet podvodníků, což mezi samotnou rasou vyvolává rozdílné názory. Někteří považují veřejné využívání daru za pokračování staré tradice, zatímco jiní odmítají své schopnosti proměnit v pouhou atrakci pro zvědavce. V moderní společnosti jsou proto vnímáni rozporuplně - jedni je stále pokládají za šarlatány, druzí jejich služeb vyhledávají a část lidí se jich navzdory všemu raději straní. Věštecký dar bývá dědičný a jeho první projevy se zpravidla objevují kolem 15 let, přestože citlivější děti mohou mnohem dříve zahlédnout ducha, zaslechnout cizí hlas nebo zažít krátký obraz, kterému ještě nedokážou porozumět.
Samotná schopnost je úzce spojena s psychikou a emocemi svého nositele. Silné pocity mohou vizi spustit, zesílit nebo naopak zcela narušit a postupem času zároveň určují, ke které z obou větví se věštec přirozeně přikloní. Osobnost však není neměnným pravidlem - Havran nemusí být krutý či melancholický stejně jako Holubice nemusí být laskavá nebo optimistická. Rozdělení vypovídá především o povaze jejich daru, nikoliv o charakteru člověka.
Skutečný rozvoj schopnosti však zpravidla přichází až později. V takovou chvíli se mladého věštce neujímá běžný učitel, nýbrž duchovní průvodce z řad jeho vlastních zemřelých příbuzných. Právě oni po generace předávají zkušenosti s ovládáním daru dál a mezi věštci se považuje za samozřejmé, že skutečně porozumět vlastním schopnostem může člověk pouze pod vedením někoho, kdo je kdysi sám nesl. Vztah mezi průvodcem a jeho živým potomkem přitom nemusí být ani zdaleka harmonický. Mohou přetrvávat i staré spory, rozdílné názory a rodinné křivdy.
Věštci odjakživa stáli jednou nohou ve světě živých a druhou kdesi za jeho hranicí. Jejich mysl dokáže zachytit útržky minulosti, přítomnosti i budoucnosti, které ostatním zůstávají skryté, stejně jako přítomnost těch, kteří již dávno zemřeli. Podle charakteru vizí a emocí, na které jejich schopnost nejsilněji reaguje, se věštci tradičně dělí na dvě větve: Holubice a Havrany.
SCHOPNOSTI
-
Psychické vize
-
Vnímání minulosti, přítomnosti a budoucnosti
-
Vnímání a komunikace s duchy
-
Vyvolávání duchů
-
Narušování reality
SLABINY
-
Smrtelnost
-
Psychické přetížení
-
Fyzické vyčerpání
-
Zneužívání moci
-
Nekontrolovatelné vize
-
Nejednoznačnost vizí
HOLUBICE
Holubice představují světlejší větev věštců, jejichž dar přirozeně tíhne k příznivým událostem a pozitivním emocím. Nejčastěji zachycují obrazy spojené s láskou, nadějí, radostí, záchranou, uzdravením či úspěchem. Ani jejich vize však nemusí být nutně příjemné. Mohou spatřit šťastné shledání, aniž by věděly, jaké neštěstí mu předcházelo. Jejich schopnost pouze snáze reaguje na pozitivní emocionální otisky a možné příznivé výsledky událostí. Mezi Holubicemi se tak mohou objevit stejně cyničtí, sobečtí či nepříjemní jedinci jako mezi kterýmikoli jinými vyvrheli.
Prostřednictvím vizí dokážou nahlížet do minulosti, přítomnosti i budoucnosti, přičemž částečně či úplně přestávají vnímat své okolí a stávají se tak snadno zranitelnými. Přestože vize může připadat dlouhá, ve skutečnosti trvá zpravidla jen několik okamžiků. Nejčastějším spouštěčem bývá fyzický kontakt s člověkem nebo předmětem, ke kterému se váže silná emocionální stopa, někdy však přicházejí zcela bez varování. Zkušenější Holubice se mohou naučit svůj dar lépe usměrnit a cíleným soustředěním zvýšit pravděpodobnost, že zachytí chtěný obraz. Nikdy si však nemohou jednoduše zvolit, co přesně chtějí spatřit. Obrazy budoucnosti navíc nepředstavují neměnný osud. Ukazují pouze jednu z možností, ke které současný vývoj událostí směřuje, a změna okolností může vést k úplně jinému výsledku.
Specifickou schopností Holubic je požehnání, při kterém dokážou svou psychickou sílu krátkodobě otisknout do člověka, místa nebo předmětu a nepatrně naklonit okolnosti v jeho prospěch. Nejde o zázraky ani jistotu úspěchu. Požehnání spíše podporuje příznivé možnosti, které již existují. Ztracený člověk může náhodou zvolit správnou cestu, předmět uniknout poškození nebo se rozhodující okolnost sejít o něco šťastněji, než by tomu bylo bez zásahu věštce. Čím nepravděpodobnější výsledek se Holubice snaží ovlivnit, tím slabší je její vliv a tím větší psychickou zátěž pokus představuje.
Trvalejší podobou této schopnosti jsou ochranné amulety a talismany, do nichž Holubice během výroby ukládají část vlastního daru. Jejich účinky se liší podle záměru tvůrce - některé mají přinášet štěstí, jiné chránit před nočními můrami, negativními psychickými vlivy nebo pomáhat nositeli zachovat klid v okamžicích silného strachu. Ani nejsilnější amulet však nedokáže zcela zabránit neštěstí a jeho moc se používáním postupně vyčerpává. Staré věštecké rodiny si proto některé talismany předávají po generace a nechávají je čas od času znovu posílit žijící Holubicí.
Používání daru je zároveň fyzicky i psychicky vyčerpávající. Během silné vize přestávají částečně nebo úplně vnímat své bezprostřední okolí a po jejím skončení se mohou objevit bolesti hlavy, závratě, nevolnost, třes či krátkodobá dezorientace. Opakované vyvolávání vizí bez dostatečného odpočinku vede k psychickému přetížení a schopnost se postupně stává obtížněji ovladatelnou. Obrazy přicházejí spontánně, prolínají se se vzpomínkami a jedinec může mít problém určit, zda něco skutečně prožil, nebo pouze spatřil. Při přetížení se objevuje charakteristické černé krvácení z očí, které je mezi věštci považováno za jedno z nejvážnějších varování před úplným vyčerpáním daru. Holubice bývají k dlouhodobému psychickému rozkladu méně náchylné než Havrani, ani jejich mysl však není vůči následkům odolná.
HAVRAN
Havrani jsou temnější a podstatně nevyzpytatelnější větví věštců. Jejich mysl se nejsnáze zachytí o události poznamenané strachem, bolestí, nenávistí a smrtí, a jejich vize proto často odhalují věci, které by ostatní raději nikdy nespatřili. Vraždy, katastrofy, zrady, násilí či okamžiky bezprostředního ohrožení po sobě zanechávají psychické stopy, vůči kterým jsou Havrani mimořádně citliví. Staré místo činu pro ně nemusí být pouze prázdnou místností a předmět patřící mrtvému jen kusem majetku. Čím silnější emoce se k němu vážou, tím snadněji dokáže minulost znovu proniknout do přítomnosti. Ani jejich zaměření na temnější stránky života však neznamená, že jsou sami krutí nebo nešťastní.
Jejich vize bývají mnohem syrovější a intenzivnější než u Holubic. Havran událost nemusí pouze sledovat, ale při těch nejsilnějších může na okamžik pocítit strach oběti, bolest cizího těla nebo vztek člověka, jehož očima scénu zachytil. Některé obrazy navíc po skončení vize nezmizí. Vrací se ve snech, cizí hlasy ještě několik hodin doznívají v hlavě a známá tvář může na zlomek sekundy získat podobu někoho, koho spatřili zemřít. Zkušený Havran se dokáže naučit tyto dozvuky rozeznávat a oddělovat od skutečnosti, úplně se jich však zbavit nedokáže. Ani Havranem spatřená tragédie není nevyhnutelná. Budoucnost se může změnit a samotná vize někdy poskytne možnost jí zabránit.
Stejně jako Holubice mohou realitu nepatrně vychýlit ve svůj prospěch, Havrani ji dokážou obrátit opačným směrem prostřednictvím kleteb. Ty nefungují jako příkaz osudu a nedokážou vytvořit nemožné, ale pouze posilují nepříznivé možnosti, které již existují. Drobné chyby se začnou častěji obracet proti prokletému člověku, náhody mu přestanou přát a věci, které by za jiných okolností skončily bez následků, mohou získat mnohem nepříjemnější výsledek. Síla kletby závisí na zkušenostech Havrana, době, po kterou ji udržuje, i na spojení s jejím cílem. Čím závažnější následek se snaží vyvolat, tím méně předvídatelným se stává způsob, jakým se k němu realita pokusí přiblížit.
Kletbu lze stejně jako požehnání svázat s předmětem. Prokleté šperky, mince, talismany či jiné drobnosti pak mohou svého majitele provázet smůlou, vyvolávat neklid, noční můry nebo zvyšovat jeho citlivost vůči negativním emocím. Některé staré předměty vytvořené mimořádně silnými Havrany si uchovávají účinek ještě dlouho po smrti svého tvůrce a mezi věštci se s nimi zachází s mimořádnou opatrností. Zničení předmětu většinou kletbu oslabí nebo ukončí, u starších a silnějších výtvorů však nemusí být její odstranění tak jednoduché.
Právě povaha jejich vizí činí Havrany výrazně náchylnějšími k psychickému rozkladu. Dlouhodobé vystavování cizím traumatům postupně narušuje hranici mezi tím, co skutečně prožili, co pouze spatřili a co se teprve může stát. Zpočátku se objevuje nespavost, podrážděnost a vtíravé obrazy, později se mohou přidat falešné vjemy, paranoia či nutkavé hledání významu v každé náhodě. Někteří se upnou k jediné vizi natolik, že se ji snaží za každou cenu naplnit nebo odvrátit, jiní postupně přestávají rozeznávat skutečnost od vlastních předtuch. Odtud pochází pověst, že Havrani často šílí. Při krajním přetížení se k psychickým následkům přidává třes, dezorientace a výpadky vědomí, následované charakteristickým černým krvácením z očí. Pokud ani tehdy věštec svůj dar nepřestane používat, riskuje úplný kolaps, dočasné utlumení schopností i trvalé psychické následky.
ZAJÍMAVOSTI
-
Během života se příslušnost k Havranům či Holubicím nemění.
-
Každý věštec má vlastní způsob vyvolávání duchů - může se jednat o rituál, použití věštecké koule či osobního předmětu nebo jiné spojení se zesnulým.
-
Duchové mají vlastní vůli. Mohou odmítnout přijít, lhát nebo kontakt kdykoliv přerušit.
-
Duchové někdy vypadají tak, jak vypadali v okamžiku smrti, jindy se zjevují ve věku či podobě, se kterou se sami nejvíce ztotožňovali.
-
Výroba amuletů vyžaduje zkušenosti a jejich účinky se nesčítají. Ochranu navíc může oslabit či zlomit dostatečně silná kletba.
-
Slabší kletby může zlomit požehnání Holubice, u těch silnějších však může být nutné zničit samotný prokletý předmět.
-
Duchovního průvodce si věštec nevybírá. Pochází z jeho vlastní věštecké linie a v případě ztráty jej může časem nahradit jiný.
-
Obsidián může usnadnit soustředění a vyvolání vize, k používání daru však není nezbytný.
-
Narušování reality se u věštců projevuje pouze skrze požehnání a kletby, tedy mírným ovlivněním pravděpodobnosti možných událostí.
-
Silně emocionálně poznamenaná místa mohou být pro věštce nepříjemná i bez samotné vize. Někdy z nich cítí neurčitý neklid nebo naopak.
bottom of page