top of page
SPOLKY
„Drove away the pestilence of heresy!” ― Tomás de Torquemada
Lidé a vyvrhelové vytvářejí nejrůznější druhy společenství už od dob pravěku. Některá vznikla z potřeby chránit vlastní druh, jiná spojila jedince se stejnými zájmy, schopnostmi či přesvědčením. V průběhu staletí se však mezi nimi objevily i skupiny mnohem nebezpečnější - tajné řády, fanatická hnutí a organizace, jejichž cílem je moc, lov nebo dokonce vyhlazení těch, které považují za méněcenné. Spolky tak mohou být místem přátelství, poznání a vzájemné pomoci, stejně jako nebezpečným útočištěm pro fanatiky a predátory.
Některé spolky působí veřejně a jejich existence je známá, jiné se ukrývají v temných koutech společnosti a jejich jména jsou známá pouze těm, kteří do jejich světa skutečně pronikli. Nikdy proto nelze s jistotou říct, zda je spolek pouhým místem pro setkávání podobně smýšlejících jedinců, nebo zda za jeho dveřmi začíná něco mnohem temnějšího.
Crimson court
non petimus locum. noster est,
Nežádáme o své místo. Patří nám.
Purpurový Dvůr vznikl před několika staletími jako společenský kruh nejstarších a nejvlivnějších upírských rodů. Právě jejich dlouhověkost umožnila některým rodinám hromadit majetek, kontakty i politický vliv a sledovat, jak kolem nich vznikají a zanikají celé lidské generace. Původně sloužil k uzavírání dohod a upevňování spojenectví, nicméně postupem času jeho výlučnost přerostla v přesvědčení, že vyvrhelové nejsou lidem rovni, ale díky svým schopnostem a nadpřirozenosti stojí nad nimi.
Dvůr zůstává dodnes převážně upíří společností. Upíři jako dlouhověcí vyvrhelové tvoří jeho nejstarší rody a po generace určují tradice, hierarchii i samotnou podobu Crimson Court. Členství je otevřeno i ostatním vyvrhelům, ti však tvoří výraznou menšinu a očekává se od nich mimořádná schopnost, talent, původ nebo společenský vliv. Lidé se členy stát nemohou za žádných okolností.
Dnes patří Crimson Court mezi nejbohatší a nejvlivnější vyvrhelská společenství. Jeho členové vlastní společnosti, hotely, galerie, rozsáhlé pozemky i investice a jejich kontakty sahají do politiky, médií a vysoké společnosti. Dvůr rovněž podporuje vyvrhelské umělce, podnikatele a nadějné talenty, kterým dokáže otevřít dveře do kruhů, kam by se jinak nikdy nedostali. Jeho přízeň však přichází s očekávání, že bude jednou náležitě opětována.
Přesvědčení o nadřazenosti vyvrhelů má uvnitř společnosti mnoho podob. Umírněnější členové pouze odmítají představu, že by se měli lidem přizpůsobovat nebo před nimi skrývat své schopnosti. Radikálnější považují lidstvo za slabší druh a zpochybňují jeho právo vytvářet zákony, kterým se musí vyvrhelové podřizovat. Crimson Court jako celek otevřené násilí proti lidem neprosazuje, hranice mezi hrdostí na vlastní původ a skutečným supremacismem je však v jeho sálech často velmi tenká.
Barvami Crimson Court jsou karmínově červená, černá a zlatá. Znakem je černá růže se zlatými trny. Významné rody používají vlastní varianty znaku na pečetních prstenech, brožích a dalších špercích, samotná karmínová však zůstává hlavním symbolem krve, původu a postavení.
Nejznámější jsou jejich plesy, salony, aukce a soukromé hostiny, z nichž některé mají tradici dlouhou stovky let. Pozvánka na ně je sama o sobě známkou vysokého postavení a právě během těchto večerů často vznikají nová spojenectví, obchody i společenské skandály. Nejvýznamnější událostí je každoroční Sezóna, několik týdnů setkání zakončených velkým plesem, při němž jsou Dvoru představováni nově přijatí členové.
Upírský původ je patrný i v jejich tradicích. Na významných hostinách se podává legálně získaná lidská krev, jejíž původ a kvalita bývají mezi znalci posuzovány podobně jako drahé víno. Velkou váhu mají také rodové insignie, pečetní prsteny a přísná etiketa. Respekt k věku, původu a postavení je samozřejmostí a veřejné ponížení či vyloučení může pro člena znamenat skutečnou společenskou smrt.
Lidé mají v Crimson Court místo pouze jako zaměstnanci. Slouží v sídlech, obsluhují hosty, vaří, uklízejí nebo vykonávají další práce, které členové Dvora považují za podřadné. Oficiálně jde o běžný personál, ne vždy je však jasné, zda se do jejich služeb dostal zcela dobrovolně. Crimson Court totiž dlouhodobě udržuje úzké vztahy s rodem Drăvescu, který mu dokáže obstarat lidi, informace i služby, s nimiž si Dvůr nechce spojovat vlastní jméno. Mezi vyvrheli se dokonce šeptá, že právě touto cestou se k němu dostala část lidského personálu.
drAvescu
Debitum sanguine solvitur.
Dluh se splácí krví.
Jméno Drăvescu se v upírské společnosti objevuje po celá staletí. Nejstarší zmínky pocházejí z oblasti dnešního Rumunska, odkud se jednotlivé větve rodu postupně rozšířily do dalších částí Evropy a později i za její hranice. Nešlo však o jedinou rodinu spojenou pokrevním příbuzenstvím. Drăvescu tvoří rozsáhlá dynastie starých rodových linií, spřízněných upírských rodin i těch, kteří do ní byli výjimečně přijati. Takové přijetí je vzácné - uchazeč musí mít ručitele z řad Drăvescu a splnit úkol, který prověří jeho schopnosti i loajalitu k rodu.
Rod získával svůj vliv pomalu a zprvu nenápadně. Zatímco jiné upírské rodiny hromadily půdu, tituly a politickou moc, Drăvescu se zaměřili na informace, závazky a dluhy. Poskytovali útočiště hledaným vyvrhelům, převáděli je přes hranice, obstarávali falešné dokumenty a dokázali sehnat věci, ke kterým běžný člověk ani vyvrhel neměl přístup. Peníze byly pouze jednou z možností platby a často tou nejméně důležitou. Kolem rodu tak vznikla rozsáhlá síť dlužníků a spojenců, kteří pro Drăvescu pracují, aniž by se tím sami stávali jeho členy.
Postupem času se součástí této sítě stali také překupníci, informátoři, pašeráci a nájemní vrazi. Drăvescu obchodují s ukradenými dokumenty, vzácnými artefakty i informacemi, obstarávají nové identity, ukrývají hledané osoby a za dostatečnou cenu dokážou odstranit téměř jakýkoliv problém. Některé z nejstarších větví si dodnes udržují vlastní kontakty v politice, policii, zdravotnictví a organizovaném zločinu. Nikdo přesně neví, jak rozsáhlá jejich síť ve skutečnosti je, a Drăvescu nikdy neměli důvod tuto nejistotu vyvracet.
Drăvescu si zakládají na tradicích, ačkoliv se mohou mezi jednotlivými větvemi výrazně lišit. Jednou z nejrozšířenějších je Krevní dluh - slib mimořádného významu, stvrzený krví obou stran a zaznamenaný do rodové knihy. Jeho odmítnutí může člověka nebo vyvrhela připravit o ochranu Drăvesců a v krajním případě z něj učinit jejich nepřítele. Kdo jednou Krevní dluh stvrdí a přesto jej poruší, tomu už žádná skrýš ani vzdálenost nepomůže. Drăvescu si pro svou splátku přijdou dříve či později a jedinou cenou za zradu je život.
Navzdory své pověsti nejsou Drăvescu nepřáteli všech vyvrhelů. Mnozí u nich naopak hledají ochranu právě tehdy, když jim ji nikdo jiný nabídnout nechce. Drăvescu se příliš nezajímají o původ, rasu ani minulost toho, kdo před nimi stojí. Zajímá je pouze to, co potřebuje a co je ochoten nabídnout naoplátku. Mohou zachránit hledaného vyvrhela před Ordo Defensorum, ukrýt zločince před policií nebo pomoci nevinnému člověku zmizet před někým, kdo jej chce zabít. Stejně snadno však mohou následujícího dne pracovat pro opačnou stranu. Loajalita Drăvescu patří především vlastnímu rodu, vše ostatní je obchod.
Barvami Drăvescu jsou černá a temně vínová. Jejich znakem je černý netopýr svírající mezi pařáty rudou kapku krve. Starší rodové větve používají vlastní variace tohoto znaku, obvykle doplněné korunou, trny nebo iniciálami zakladatele dané linie. Mezi členy rodu se také často nosí prsteny z černého kovu s drobným rudým kamenem.
Největší část jejich nechvalné pověsti souvisí s krví. Zatímco dnes je přímé pití z lidského těla nezákonné, Drăvescu si zachovali mnohem starší zvyklosti. Některé větve rodu si stále vydržují vlastní lidské dárce, kteří žijí přímo v jejich domácnostech. Oficiálně jsou označováni za dobrovolníky nebo zaměstnance, ale skutečností je, že někteří za svou krev dostávají vysoké částky a žijí v přepychu, jiní jsou k rodině připoutáni dluhy, vydíráním nebo strachem a jejich možnost odejít existuje pouze na papíře. O nejtemnějších sídlech Drăvescu se dokonce šeptá, že lidé na jejich půdě jsou pouhým majetkem.
Rod se rovněž podílí na nelegálním obchodu s krví. Přes prostředníky vykupuje zásoby z nemocnic a krevních bank, obstarává vzácné krevní skupiny a obchází registry, které mají distribuci krve mezi upíry kontrolovat. Především mezi bohatými zákazníky existuje poptávka po čerstvé lidské krvi, kterou legální trh není vždy ochoten nebo schopen nabídnout.
Navzdory své velikosti nejsou Drăvescu jednotnou organizací. Jednotlivé větve mají vlastní představitele, pravidla i zájmy a mohou fungovat téměř samostatně. Rodina však vždy stojí nad obchodem. Spor mezi větvemi je možný, avšak zrada vlastního rodu je považována za jeden z nejhorších přečinů. Jedinec může změnit jméno, odejít na druhý konec světa a celé roky se s rodinou nestýkat, ale závazky vůči Drăvescu tím nezanikají.
nightShades
Nemo Solus in Tenebris.
Nikdo není v temnotě sám.
Členství v Nightshades je výběrové a neveřejné. Potenciální členové jsou oslovováni samotnou společností a významnou roli může hrát i rodinná historie - potomci bývalých Nočních Stínů jsou mezi členy označováni za legacy, samotný původ jim však místo automaticky nezaručuje. Stejně jako může být člověk přizván, může být také ze společnosti vyloučen. Věk přitom členství neomezuje.
Členství v Nightshades nekončí absolvováním Nevermore a řada bývalých studentů zůstává jejich plnohodnotnou součástí i v dospělosti. Právě starší členové poskytují mladším kontakty, prostředky a podporu, díky nimž společnost dokázala přežít i období, kdy měla být oficiálně rozpuštěna.
Ačkoliv dnes Nightshades působí mnohem méně radikálně než při svém vzniku, ochrana vyvrhelů z jejich tradice nikdy úplně nezmizela. Většinu času fungují jako uzavřená společenská síť, jejíž členové si navzájem pomáhají, sdílejí informace a udržují kontakty napříč generacemi. Ve chvílích skutečného ohrožení Nevermore nebo vyvrhelské komunity se však stále dokážou vrátit k tomu, proč byli původně založeni. Právě tehdy přestává být Nightshades pouhým klubem a znovu se stává společenstvím, které stojí při svých vlastních.
Noční Stíny patří mezi nejstarší tajná společenství vyvrhelů spojená s akademií Nevermore. Jejich počátky sahají až do 17. století, kdy je založila Morgana Nightvale jako odpověď na pronásledování vyvrhelů Josephem Crackstonem a jeho následovníky. Původním posláním společnosti bylo chránit nadpřirozené před násilím a nenávistí lidí, a pokud bylo třeba, postavit se jejich utlačovatelům silou. Nightshades tak zpočátku nebyli společenským klubem, ale tajnou organizací vytvořenou v době, kdy samotná příslušnost k vyvrhelům mohla člověka stát život.
Po založení Nevermore našla společnost své zázemí právě na akademii a postupně se stala součástí jejího skrytého života. Mezi Stíny v průběhu let patřila řada významných studentů a jejich členství se často předávalo napříč generacemi. S postupně bezpečnějším postavením vyvrhelů však původní poslání začalo ustupovat do pozadí. Z organizace vytvořené k jejich ochraně se časem stal především elitní a výběrový společenský klub, známý tajnými večírky, výpravami a dalšími akcemi určenými pouze jeho členům.
Přibližně před třiceti lety přišli Nightshades o své oficiální postavení poté, co při jedné z událostí zemřel člověk. Společnost však ve skutečnosti nikdy nezanikla. Díky podpoře bohatých absolventů pokračovala v utajení a vedení Nevermore její existenci dlouhá léta přehlíželo, dokud její členové nepřekračovali určité hranice. Právě toto období ještě více posílilo uzavřenost společnosti a pravidlo, že její záležitosti mají zůstat pouze mezi zasvěcenými.
Srdcem společnosti je Knihovna Nočních stínů, tajná kruhová knihovna ukrytá pod akademií Nevermore. Vstup do ní vede skrze sochu Edgara Allana Poea a otevře se až po uhádnutí hádanek: Opak měsíce - ?, Ani jeden, ani druhý - ?, Hlupáků svátek - ?, Smetanka bez mléka - ?, O jeden víc, než dva - ?, Z kamene kapradí trčí - ?, Zelený ostrov ledu - ?, Co se vrací do prvního bodu - ?, Jedno vyhotovení - ?. Odpovědi mají dát dohromady nápovědu, že se tajné dveře otevřou po dvojitém lusknutí prsty. Knihovna slouží jako místo setkávání i archiv společnosti a uchovává staré svazky, záznamy a materiály nashromážděné předchozími generacemi. Vstup je vyhrazen pouze členům a při některých setkáních Stíny dodnes používají tmavé pláště, kápě a masky, které připomínají dobu, kdy jejich odhalení mohlo mít mnohem vážnější následky.
Znak Nightshades tvoří květ rulíku se stylizovanou lebkou uprostřed, stejný symbol, který se objevuje na jejich knihách a starých dokumentech.
Ordo defensoRum
In nomine Dei, mundus purgandus est.
Ve jménu Boha musí být svět očištěn.
Tajné operace Venatores jsou označovány jako Venatio - Lov. Jejich cílem může být sledování, únos, izolace nebo likvidace konkrétního vyvrhela. O těchto operacích se nevedou běžné digitální záznamy a jejich skutečný účel bývá pečlivě zakryt. Pokud se nějaký odvrženec stane terčem lovců, jeho zmizení může být navenek vysvětleno jako útěk, nehoda, zatčení nebo běžný trestný čin. Venatores využívají kontakty v policii, armádě, politice i dalších institucích, aby po sobě zanechali co nejméně stop. Není žádným překvapením, že mnoho členů této frakce je financováno vládami. Existuje také celosvětová databáze nebezpečných nelidí, k jejímž údajům mají přístup státní složky jako FBI, CIA, Interpol a další.
Ne každý radikál chce zabíjet. Někteří prosazují jejich sledování, evidenci a kontrolu, jiní jejich izolaci od běžné společnosti. Další věří, že nebezpečné jedince lze využít pro výzkum nebo získávání informací. Existují dokonce členové, kteří považují zabití za krajní řešení vyhrazené pouze pro případy bezprostředního ohrožení. Přesto to ale nic nemění na faktu, že členové této společnosti tíhnou k fanatismu.
Barvy Řádu jsou červená a bílá a jeho znakem je rudá lví hlava se sluneční korunou. Venatores žádné oficiální barvy nemají a jejich tajným symbolem je černá kosa. Během utajených setkání a Lovů obvykle skrývají svou totožnost za maskami rohatých lebek.
Proměna Řádu však neznamenala, že jeho stará ideologie zcela zmizela. Uvnitř Ordo Defensorum stále existují lidé přesvědčení, že vyvrhely nelze skutečně kontrolovat a dlouhodobé mírové soužití s nimi je pouze iluzí. Právě z těchto kruhů vzešli Venatores, známí také jako Grimmové - tajná radikální frakce, která navazuje na nejtemnější období historie Řádu.
Venatores působí uvnitř Ordo Defensorum, ale nestojí v jeho oficiální hierarchii. Jejich struktura je oddělená, členové znají pouze zlomek celé sítě a většina běžných pracovníků Řádu o jejich existenci vůbec netuší. Někteří mohou nevědomky předávat informace, poskytovat přístup k archivům nebo pomáhat při operacích, aniž by kdy zjistili, komu jejich práce ve skutečnosti slouží. Díky tomu mohou Venatores využívat prostředky a kontakty Ordo Defensorum, aniž by byla jejich činnost snadno spojitelná s organizací jako celkem.
Jejich ideologie stojí na jednoduchém přesvědčení: Vyvrhelové představují hrozbu pro samotné lidstvo. Podle Venatores je každý z nich potenciálním nebezpečím, protože schopnost, která dnes nikomu neubližuje, může zítra zabít. Neexistuje proto skutečně "nevinný" vyvrhel, ale pouze takový, který zatím nic neudělal. Každý útok, nehoda či zneužití schopnosti je pro ně dalším důkazem, že jejich obavy byly oprávněné.
Řád obránců patří mezi nejstarší a nejvlivnější organizace, které kdy vznikly v Evropě v souvislosti s existencí vyvrhelů. Pro tehdejší církev představovali něco neznámého a jen obtížně pochopitelného. Řád vznikl v 15. století jako samostatná odnož španělské inkvizice, pravděpodobně založená nájemnými vrahy a rytíři, kteří znesvětili své přísahy. Oficiálně měl Řád chránit lidské životy a udržovat pořádek tam, kde běžné církevní i světské autority nestačily, jeho činnost však brzy překročila hranice pouhého vyšetřování. Členové začali vyvrhely sledovat, vyslýchat a zatýkat, přičemž mnozí z nich byli bez řádného soudu také popraveni.
Postupem času si Ordo Defensorum vytvořilo vlastní síť informátorů, archivů a tajných útočišť napříč Evropou. Záznamy o jednotlivých příšerách byly pečlivě shromažďovány a předávány dalším generacím. Některé rodiny lovců zasvětily službě Řádu celá staletí a své znalosti, kontakty i povinnosti předávaly z otce na syna. V moderních časech pak i na dcery a přestože se svět postupně měnil a otevřená inkvizice začala ztrácet svůj vliv, Ordo Defensorum nikdy skutečně nezanikl. Pouze se naučil přežít ve stínech a operovat za temnými oponami.
S příchodem moderní doby Řád postupně odstranil své nejviditelnější vazby na církev a přizpůsobil se nové společnosti. Z původního inkvizičního bratrstva se stala mezinárodní organizace, která dnes na veřejnosti vystupuje jako legitimní instituce zabývající se bezpečností, výzkumem nadpřirozených jevů a ochranou obyvatelstva před nebezpečnými incidenty. Její činnost je legální a samotná existence Ordo Defensorum není tajemstvím. Kontroverzi však vyvolává jeho otevřená politická kampaň upozorňující na nebezpečí spojená s vyvrhely. Zatímco jedni jej považují za nezbytnou protiváhu jejich schopnostem, jiní v něm vidí organizaci, která cíleně podporuje strach, nedůvěru a nenávist vůči celé vyvrhelské společnosti.
Vita sanguinis
curare, scutari, protegere.
Léčit, zkoumat, chránit.
Navzdory těmto případům zůstává Vita Sanguinis jednou z nejvýznamnějších institucí zabývajících se zdravím a bezpečností vyvrhelů. Jeho zásahové týmy proto při ztrátě kontroly usilují především o zadržení a následnou léčbu, nikoliv okamžitou likvidaci. To však neznamená, že se Vita Sanguinis snaží zachránit každého za každou cenu. Pokud jedinec představuje bezprostřední nebezpečí a jiné řešení neexistuje, ochrana okolí má přednost.
Barvami Vita Sanguinis jsou bílá a temně rudá a jejich znakem je bílá holubice s rudou kapkou. Stejný symbol se objevuje na klinikách, vozidlech zásahových týmů, krevních bankách i zařízeních spravovaných řádem.
Vita Sanguinis patří mezi poměrně mladé organizace. Vznikl až poté, co bylo přímé pití krve z člověka postaveno mimo zákon a upíří společnost musela rychle najít nový způsob, jak svou přirozenou potřebu krve bezpečně uspokojit. Několik upírů začalo navazovat spolupráci s nemocnicemi a krevními bankami, odkud získávali nevyužité či dobrovolně darované zásoby, a postupně vytvořili síť schopnou krev převážet a distribuovat mezi upíří komunity. Z původně malé iniciativy tak vyrostl řád, který se stal jedním z hlavních prostředníků mezi zdravotnickými institucemi a upíry.
S rostoucím vlivem Vita Sanguinis obrátil pozornost také k Morbidům, kteří byli dlouho považováni za ztracené případy. Řád začal prosazovat jejich bezpečný odchyt, řízenou hibernaci a následnou rehabilitaci v případech, kdy ještě existuje naděje na návrat. Právě tato práce položila základy jejich dnešních specializovaných léčebných a výzkumných zařízení.
Postupem času se působnost řádu rozšířila daleko za hranice upírské společnosti. Dnes mezi jeho členy najdeme lidi i vyvrhely nejrůznějších druhů - lékaře, vědce, terapeuty, výzkumníky i zásahové pracovníky. Zabývají se zdravotními komplikacemi spojenými s nadpřirozenými schopnostmi, pomáhají DaVinci s následky psychického přetížení, věštcům se zvládáním intenzivních vizí a dalším vyvrhelům s problémy, na které běžná medicína nestačí. Stejnou péči poskytují i lidem, kteří se stali jejich oběťmi, například po násilném pití krve či jiném útoku.
Vita Sanguinis však není pouze zdravotnickou a výzkumnou organizací. Spravuje a spolupracuje s věznicemi pro vyvrhely po celé zemi, kde zajišťuje zdravotní péči, posuzuje rizika jejich schopností a pomáhá vytvářet podmínky pro jejich bezpečné zadržení.
Přestože řád prosazuje léčbu a rehabilitaci všude, kde je možná, nestaví se nad zákon. Vyvrhel, který spáchá trestný čin, může dostat pomoc, ale pokud je uznán vinným, nese za své jednání stejné následky jako kdokoliv jiný. U nebezpečných jedinců se proto řád často pohybuje na tenké hranici mezi rolí lékaře, odborného poradce a dohlížející instituce.
Rozsáhlá činnost řádu poskytuje přístup k množství citlivých informací. Jeho archivy obsahují údaje o biologii vyvrhelů, jejich schopnostech, zdravotních komplikacích i známých slabinách a jejich zabezpečení proto patří mezi nejpřísnější pravidla organizace.
Přístup k nim je přísně kontrolovaný, přesto se v minulosti několikrát stalo, že se citlivé záznamy dostaly do nepovolaných rukou a informace byly prodány zájemcům o nelegální výzkum a pokusy na vyvrhelech. Podobné skandály vždy výrazně poškodily pověst celé organizace a mezi vyvrhely dodnes kolují příběhy o tom, že Vita Sanguinis možná není tak bezpečným místem, jak tvrdí.
bottom of page