top of page
BESTIALIS
AVIÁNI - Ovládají létavé i nelétavé ptáky. Čím jsou starší, tím více druhů mohou ovládat, neboť škála jejich schopností se rozšiřuje společně se soustředěním. Většina z nich si ale vybírá dva až tři základní druhy, k nimž mají nejlepší vztah. Nejčastěji jde o dravce, krkavcovité nebo pěvce. Ze všech skupin Bestiálů jsou nejpočetnější. Povahově od ptáků nemají příliš daleko, mívají rádi svobodu, osobní prostor a bývají kreativní a ambiciózní.
CARNIVOŘI - Dokážou si podrobit všechny šelmy z řad psotvárných a kočkotvárných. Po Aviánech jsou druhou nejrozšířenější skupinou. Také u nich se rozsah schopností s věkem rozšiřuje, přesto se většina z nich specializuje na jednu až tři čeledi, se kterými si během života vytvoří nejsilnější pouto. Nejčastěji jde o vlkovité, kočkovité, medvědovité nebo lasicovité šelmy. K mnoha druhům však kvůli jejich výskytu nebo nebezpečnosti získají přístup jen zřídka. Carnivoři bývají sebevědomí, vytrvalí a silně teritoriální. Jejich povaha často připomíná šelmy, ke kterým mají nejblíže.
INSECTI - Lidově také Hmyzaři nebo Rojníci. Dokáží ovládat celé roje a skupiny hmyzu od včel, much, pavouků až přes komáry, motýly, vosy nebo šváby. Přestože jsou na světě miliony ne-li miliardy těchto drobných tvorečků, samotných Rojníku je málo. Ze všech Bestiálů mají nejnižší zastoupení a někteří odhadují, že jich na světě žije ani ne sto. Navenek působí nenápadně a klidně, ale pod povrchem jsou neúnavní, vytrvalí, pracovití a mimořádně trpěliví. Neradi jednají zbrkle, ale naopak dávají přednost promyšlenému postupu, spolupráci a pomalejšímu získávání převahy. Patří mezi vysoce organizované a pracují nejraději jako součást celku než jako osamělí jednotlivci.
REPTILIÁNI - Dokáží své vůli podrobit hady, krokodýly, ještěry a další plazy. Není jich o moc víc než Hmyzařů a vyvrhelská společnost je společně s některými dalšími řadí na seznam ohrožených ras. Povahově bývají klidní, trpěliví a velmi rozvážní, stejně jako plazi. Neradi jednají ukvapeně, dávají přednost pozorování, vyčkávání a dravému kalkulu. Málokdy dávají najevo své skutečné emoce. Občas působí, jako by jim v žilách koloval spíš led než horká krev. Dokážou být nenápadní a tiší, ale pokud jsou zahnáni do kouta nebo je ohrožen někdo z jejich blízkých, reagují rychle, nekompromisně a s překvapivou razancí.
Bestialové patří mezi vzácné vyvrhele, kterým byla do vínku dána schopnost ovládat zvířata. Dělí se do čtyř základních skupin: Aviáni, Carnivoři, Insecti a Reptiliáni. Další větve jsou dnes považovány za vyhynulé.
Kromě ovládání určitého řádu zvířat jsou fyzicky odolnější než lidé, ale nedisponují zostřenými smysly ani nadlidskou silou. Mají tuhý kořínek a velmi aktivní, pozitivní vztah ke zvířatům všemožného druhu. Společně s některými Elementály se často stávají ochránci přírody a ohrožených druhů. Mnoho z nich také volí vegetariánský či veganský způsob života.
Bestialové sice ovládají širokou škálu zvířat, nicméně aby se dané druhy podrobily jejich vůli, musejí k daným zvířatům mít přístup. Carnivore na akademii neovládne ledního medvěda, který je na druhém konci světa, stejně jako Reptilián v Moskvě neovládne sedmi metrovou anakondu z amazonského pralesa.
Mozek beztvářích následně všechny tyto podněty spojí do jediného přesného obrazu okolního světa. Díky tomu se dokážou bez problémů pohybovat i v naprosté tmě nebo husté mlze. Někteří badatelé se však domnívají, že jejich smysly nejsou založeny pouze na biologii. Podle této teorie disponují slabou formou extrasenzorického vnímání, které podvědomě doplňuje informace, jež by běžné smysly nedokázaly zachytit.
Kvůli absenci očí nepoužívají oční kontakt a emoce nevyjadřují mimikou. Jejich řeč těla je proto mnohem výraznější než u ostatních ras. Jemný náklon hlavy, postavení ramen nebo pohyb rukou pro ně představují neodmyslitelnou součást komunikace. Umí mluvit, ale jejich hlas je z důvodu neexistujících úst tlumený. Jen zřídka zvyšují hlas a výjimečně jednají impulzivně. Upřednostňují znakovou řeč, pokud zrovna nekomunikují s vlastní rasou. S tou sdílí vlastní jazyk, který je postaven nejen na slovech, ale i pestrými gesty. Beztváří jsou spíše samotářští, ale vytvářejí velmi pevná a celoživotní přátelství. Ve vlastních komunitách si zakládají na vzájemné důvěře, disciplíně a tichém soužití. Bývají zcela nekonfliktní a sporům se snaží za každou cenu vyhnout. Jen málokdy usilují o moc nebo veřejnou pozornost - nejlépe se cítí tam, kde mohou zůstat stranou od okolního světa.
Tiší, nenápadní a v dnešní době už poměrně vzácní. Vyvrhelové bez tváře na první pohled působí znepokojivě, ale nepatří mezi nebezpečné rasy. Nedisponují okázalými nadpřirozenými schopnostmi, jejich předností je především mimořádná fyzická odolnost, výborná orientace v prostoru a neobyčejně citlivý sluch.
Přestože postrádají oči, nos i ústa, svět kolem sebe vnímají téměř stejně dobře jako běžní lidé. Celý jejich obličej pokrývá síť mikroskopických smyslových buněk ukrytých pod hladkou pokožkou. Tyto receptory zachycují sebemenší změny proudění vzduchu, vibrace, teplo, pachové částice i zvukové vlny.
HYDE
Pravděpodobně nejděsivější a nejnebezpečnější vyvrhelský tvor, kterému není radno se stavět do cesty. Definuje je čirý chaos, brutální sila, agresivní chování, divokost a naprostá nepředvídatelnost. Jsou pohánění negativními emocemi, jejich jednání však ovlivňuje jeden zásadní faktor - žádný Hyde nejedná sám, ale každý má svého pána.
Silou se vyrovnají vlkodlakům, ale v přímém souboji je dokáží přemoci, fatálně zranit, nebo dokonce zabít. Ve své proměně představují téměř nezastavitelný vraždící stroj a monstrum, které bez zaváhání napadne kohokoli, kdo mu stojí v cestě Výjimkou nemusí být ani jeho vlastní pán.
Když se Hyde promění, stává se z něj vrcholový predátor. Hrůzostrašná bestie s bledou pletí, vyhublým tělem a shrbeným, téměř opičím postojem. Jeho šedavě bílá kůže působí nezdravě a trup je nepřiměřeně krátký vůči dlouhým pažím a hrbu. Paže končí dlouhými prsty a ještě delšími, ostrými, tmavými drápy, schopné rozpárat člověka i velké zvíře, jako je například medvěd. Jeho síla dosahuje takovým měřítkům, že by byl schopen oběma rukama roztrhnout dospělého muže vejpůl, nebo po někom hodit osobní vůz. Mezi jejich schopnosti patří vylepšený sluch, zrak a čich. Jejich oči jsou obrovské a vypouklé a ostrými zuby jsou schopni trhat oběť na kusy. Samozřejmostí je i velká rychlost, výdrž, pohyblivost a fyzická odolnost. Není to potvrzené, ale pravděpodobně by přežili srážku i s rozjetým nákladním vozem. Nezastaví jej dokonce ani zásah z brokovnice. Mladí Hydi jsou menší a slabší než dospělí jedinci, ale přesto jsou stejně smrtelně nebezpeční.
Než se Hyde poprvé projeví, žije jeho nositel obvykle zcela běžným životem a bývá nejzranitelnější ve své lidské podobě. Samotný gen je vrozený, proměna však obvykle zůstává nečinná, dokud ji neprobudí silné psychické trauma, cílené působení chemických látek nebo hypnóza. Osoba, která Hyda probudí se v tom okamžiku stává jeho pánem. Mezi oběma vznikne mimořádně silné emoční pouto, kdy probuzený Hyde začne svého "vysvoboditele" vnímat jako naprostou autoritu. Pouto pak postupně přerůstá v psychickou závislost, díky níž je Hyde snadno manipulovatelný a ochotný splnit i rozkazy odporující morálce jeho lidského já. Ve většině případů tak zcela podléhá vůli svého pána a stává se nástrojem jeho záměrů, dokud není toto pouto nějakým způsobem přerušeno nebo oslabeno.
Přítomnost pána je pro Hyda nezbytná. Bez něj trpí psychózami, halucinacemi a fyzickým oslabením, které končí smrtí. Muži obvykle umírají po několika dnech. Ženské Hydy jsou zpravidla větší, silnější, agresivnější a dominantnější, takže mohou bez tohoto pouta přežívat celé roky. Ani ony mu však nedokážou uniknout navždy. Existuje dokonce zaznamenaný případ, kdy se ženský Hyde stal pánem mužského jedince. Bez ohledu na pohlaví se Hydi nedožívají vysokého věku, protože každá jejich proměna klade na lidské tělo obrovskou zátěž a zkracuje jejich život, dokud je nakonec zcela nevyčerpá.
Hydi netvoří vlastní komunity ani rodové klany. Je jich mimořádně málo a většinu života prožívají mezi lidmi nebo ostatními vyvrheli, často bez tušení, že v sobě nesou dřímající druhou osobnost. Studují, pracují, navazují přátelství i partnerské vztahy a až do svého probuzení nejsou nebezpečnější než kdokoli jiný. V lidské podobě bývají uzavření, citlivější a psychicky zranitelnější než ostatní. Mnozí se potýkají s výkyvy nálad, silnými emocemi nebo pocitem, že do svého okolí úplně nezapadají. Ani nevinný nositel však obvykle neunikne předsudkům. Někteří Hydi tají své příjmení a rodinnou historii, aby se vyhnuli odsouzení, zatímco jiní se snaží dokázat, že člověka nedefinuje monstrum, které v něm dřímá. Plnou důvěru si však získá jen málokterý z nich, protože obava z probuzení Hyda nikdy zcela nezmizí.
Patří mezi nejvzácnější vyvrhele na světě. Nejsou přirozeně narozenou rasou, ale výtvorem dávných mistrů z rasy DaVinciů, kteří před staletími dokázali spojit kamenickou dokonalost s magií života. Z pečlivě vytesaných kamenných soch vytvořili bytosti, jejichž jediným posláním bylo chránit důležitá místa, artefakty a nevinné.
Oživit chrliče je velmi náročné a složité, proto těch skutečně živých, jež na sebe dokáží brát lidskou podobu, je pouze pár desítek. Aby mohl chrlič skutečně ožít, musí mít postavené kompletní tělo a mít v sobě vestavený vzácný kus horniny mimozemského původu, dnes známý jako meteorit.
Před mnoha staletími na Zemi dopadl nejeden kousek vesmírné horniny a v době renesance a bujného tvoření nejrůznějších umělců to byl prvopočátek vzniku jedné z nejvýjimečnějších ras vyvrhelů. Jeden z DaVinciů, nikdo jiný než samotný Leonardo Da Vinci, tehdy zjistil, že některé úlomky meteoritů obsahují neznámý kov prostoupený zvláštní energií. Po desetiletích výzkumu se mu podařilo tento vzácný materiál opracovat a vytvořit z něj malé jádro, jež dokázalo uchovávat životní sílu. V roce 1495 tak oživil vůbec prvního chrliče na světě a to na Milánském dómu. Další chrliči začali ožívat až když předal svůj vědecký deník svému nástupci. Mezi ostatními vyvrhely vzbuzují chrliči velký respekt a jsou považováni za symbol oddanosti, cti a neochvějné vůle. Setkat se s některým z nich je mimořádnou událostí, jelikož jejich počet je dnes tak malý, že většina vyvrhelů zná chrliče pouze z historických kronik a legend.
Jejich těla, jak ta kamenná i lidská, nestárnou. Čas na nich zanechává jen nepatrné známky opotřebení v podobě drobných prasklin nebo ohlazeného kamene. Neumírají stářím a pokud nejsou zcela zničeni, budou existovat stovky let. Díky tomu jsou považováni za jedny z nejdéle žijících vyvrhelů. Disponují obrovskou silou a odolností vůči nárazům, střelám a ranám od protivníků. Mají vylepšené smysly, a i když v lidské podobě krvácí, je mnohem těžší je fyzicky zranit, neboť si mohou určitou část svého těla nechat zkamenět a tím se chránit. Jestliže jsou zabiti v lidské podobě, zůstanou tak a přivést k životu by je dokázal jen velmi zkušený Davinci, který s nimi má zkušenost. Kromě lidské podoby je jejich největším nepřítelem voda. V kamenné podobě jsou příliš těžcí a když jsou zcela pod vodou, tak ztuhnou a nemohou se přeměnit zpět.
Povaha chrličů odráží účel, pro který byli stvořeni. Jsou klidní, rozvážní a trpěliví. Nevyhledávají konflikty, ale jakmile je ohrožen někdo, koho mají chránit, stávají se neochvějnými obránci. Neznají strach ani únavu a svou povinnost neopouštějí, dokud není nebezpečí zažehnáno. Příliš neznají lidské emoce, protože většinu času tráví spíše jako sochy, než aby se učili lidským návykům. Mnohým se tak mohou zdát bezcitní, neempatičtí a chladní. Mnozí chrliči po staletí sloužili jako strážci hradů, chrámů, knihoven, tajných úkrytů nebo samotných akademií pro vyvrhely. Jiní se dobrovolně vydali do světa a své schopnosti využívají k ochraně lidí i vyvrhelů. Jejich věrnost není slepá - chrlič si svého svěřence nebo místo, které bude chránit, vybírá sám a svůj slib bere jako závazek na celý život. V dnešní době žije na světě zhruba padesát jedinců a všichni jsou mužského pohlaví. Ženského chrliče prozatím nikdo nikdy nevytvořil.
Drží se mimo dohled, ale nikdy ne mimo okruh pozornosti. Rádi pozorují a poslouchají ostatní ze stínů a nicoty, ve které se ve svém zmizelém stavu schovávají. Kromě zvýšené fyzické odolnosti vůči zraněním a ranám se dokáží pouze zneviditelnit a nepozorovaně se pohybovat po okolí.
Zkušení neviditelní dokáží zmizet během vteřiny, zatímco mladší jedinci potřebují víc sekund plného soustředění. Jejich mizení je zpočátku plynulé, ale později se dokážou naučit i soustředění na okamžité zmizení nebo zjevení určitých částí těla. Další podmínkou skutečně dokonalé neviditelnosti je se naučit chodit potichu.
Vyvrhelové s velmi vytříbeným sluchem dokážou slyšet jejich kroky. Vlkodlaci mohou zavětřit jejich pach a upíři vycítit tlukot srdce. Zmizelí zároveň zanechávají stopy v blátě, sněhu nebo prachu a můžou být prozrazeni již zmíněným zvukem, zvoleným parfémem či přirozeným pižmem a neopatrným dotykem na těle osoby v okolí nebo shozením a vražením do nějakého předmětu. Přestože jsou neviditelní, neznamená to, že jejich fyzické tělo v prostoru není.
Díky létům stráveným v ústraní si všímají drobných detailů, změn v chování lidí i věcí, které ostatním unikají. Mají skvělou paměť na tváře, hlasy i rozhovory a často dokážou spojit zdánlivě nesouvisející informace. Mnozí se proto uplatňují jako vyšetřovatelé, zvědové, průzkumníci nebo strážci. Ve společnosti působí zdrženlivě a uzavřeně. Jen zřídka vyhledávají pozornost a většinou si vybírají malý okruh přátel, kterým bezvýhradně důvěřují. Když si však někoho pustí k sobě, bývají mimořádně věrní a mají ve zvyku se na jednu osobu až nezdravě upnout.
bottom of page